Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Mobil. aplikace

logo mobilní aplikacegoogle-play-downloadapp-store-download

Mobilní verze

mobilní verze webu

Fotogalerie

Poslední přidaná fotografie

Poslední přidaná fotografie

10. - 11.6. 2017 - Den otevřených zahrad v MŠ Strmilov 11

MAPY STRMILOVSKA

 

vyhledávání v mapách

Návštěvnost

Návštěvnost:

ONLINE: 1
DNES: 411
TÝDEN: 4271
CELKEM: 458998

Projekt

Novinky ze strmilovského komunitního projektu "Strmilov - pěkné místo k životu" (Facebook)

Navigace

Obsah

Městské části

Malý Jeníkov


V kronice Malého Jeníkova jsou uvedeny některé nejstarší názvy obce, a to z roku 1358, kdy je uváděn ještě latinský název Genykov minus, dále z roku 1371 je název Jeníkoviczie a z roku 1417 Malý Jeníkovez. Z tohoto krátkého výčtu je možno usuzovat na téměř 700 leté stáří této obce.Malý Jeníkov se nachází asi 2 km jihovýchodně od Strmilova a má 30 obyvatel. Je to osada spadající pod působnost Strmilova. Dnes si obec uchovává svůj převážně zemědělský ráz. Rozvoj podnikání přináší mj. firma produkující pilinové brikety.

Na staré obecní pečeti Malého Jeníkova je znakem krojidlo a kolem něho písmena M.J. (Krojidlo je součástí pluhu a slouží k odřezávání půdy). Nejen tento obecní znak, ale i některé staré názvy polních tratí, např. Na radlinách jsou svědectvím o čistě zemědělském rázu této obce. Také název U peci, kde bývala kdysi kolomaznická pec, nutná k výrobě kolomazi k mazání středů kol dřevěných vozů, svědčí o témž.

Vraťme se ještě do dob, kdy Malý Jeníkov byl majetkem šlechty. Tam, kde je nyní dům s popisným číslem 1, stával původně zemanský dvůr, z něhož se později stal panský dvůr. Ten byl zrušen v roce 1772 a na jeho místě vznikla čísla 13 - 20. V čísle 2 bývala hospoda. Čísla nad čp. 20 jsou známa až v 19. století.

Malý Jeníkov byl často spojován s blízkým Velkým Jeníkovem, když přešel za cenu 122 hřiven z majetku pánů z Hradce na Štěpána z Dědic. V roce 1364 byl M. Jeníkov opět oddělen od V. Jeníkova a získán Janem z Brandlína a jeho manželkou Annou. V roce 1416 byl M. Jeníkov vložen v desky Jana z Leskovce. Brzy potom připojen k Hornímu Meziříčku, kde sídlila vladycká rodina Babků. Za krále Jiřího z Poděbrad se objevuje M. Jeníkov jako součást statku v Markvarci, patřící rodině Hodějovských z Hodějova. Oldřich Hodějovský se zadlužil a prodal M. Jeníkov za 800 zlatých Adamu Jindřichu ze Strachovic. Když se dcera Adama Jindřicha přivdala do rodiny Hozlauerů, stali se tito pány M. Jeníkova. Poslední Hozlauer odprodal M. Jeníkov roku 1670 paní Anně Zedlické z Neukirchenu, jejíž jméno dosud nese jeden z blízkých lesů - Cetlice. Paní Zedlická odprodala ves novému majiteli Václavu Fr. Pamonovi, který jí za ves vyplatil 6. 000 zlatých. Avšak po 13 letech, s výdělkem 1 850 zlatých ves prodal majiteli blízkých Olšan a Velkého Jeníkova, panu Antonínu Fr. z Deblína, který všechny tři obce prodal roku 1721 Vojtěchu hraběti z Vrbna. Po sedmi letech přešel M. Jeníkov opět do jiných rukou, do držení pana Jana Jindřicha Karla z Osteina, rakouského vyslance v Petrohradě. Posledním majitelem M. Jeníkova byl Bedřich z Dalbergů a jeho potomci, kteří v roce 1770 rozprodali pole a louky jednotlivým hospodářům. Lesy a rybníky pak ještě několik desetiletí byly v jejich držení. Jeníkovské děti docházely do obecné školy do Olšan. Když byla v letech 1893-94 vystavěna škola v Horním Meziříčku, chodily tam. Do měšťanské školy chodily jednak do Heřmanče a většinou pak do Strmilova.

Zajímavá je zpráva z kroniky o stavbě silnic. Se silnicí vedoucí z M. Jeníkova do Olšan se začalo již v roce 1906, silnice ze Strmilova do M. Jeníkova byla budována až v dvacátých letech tohoto století.

Česká Olešná

Česká Olešná se nachází asi 3 km na sever od Strmilova a je místní částí Strmilova, má 227 obyvatel. V obci se nachází hostinec a obchod, do nedávné doby zde též fungovala knihovna.

Poprvé se Česká Olešná připomíná v historických pramenech v roce 1349. Patřila částí na Moravu a zůstala pak součástí Moravy až do 1.2.1949, kdy byla připojena ke zdejšímu okresu. Bývala to tvrz, kterou roku 1513 drželi bratři Hynek a Jindřich z Vydří. Po několika dalších změnách v držitelích ji roku 1563 získává Jindřich Řečický z Řečice, v letech 1608 - 19 pak Václav Koňas z Vydří. Dále se vystřídali na statku v České Olešné Adam Ostrovský ze Skalky a r. 1650 - 1750 Allmannové z Allmsteina. Roku 1810 koupil velkostatek francouzský šlechtic Josef Laboriette c.k. komorník. Baroknímu zámku z poloviny 18.století dal dnešní klasicistní podobu a založil sady (park). Před svou smrtí roku 1827 odkázal zámek hraběnce Terezii Trautmannsdorfové, která jej o 11 let později přepustila svému synu Josefovi. Ten po prožití značně nevázaného života prodal roku 1867 Českou Olešnou za 145 tisíc zlatých Karlu Lenertovi, bývalému správci lesonického panství, a druhý den se zastřelil.

Roku 1892 koupil od Lenertových dědiců velkostatek Karel Brdlík, továrník a měšťan v Počátkách. Roku 1911 vše předal svému synu Ludvíkovi a roku 1945 převzal Českou Olešnou po svém otci ing. Ludvík Brdlík. Roku 1948 byla část majetku státem rozparcelována a část předána Státním statkům. Panu ing. Brdlíkovi zůstalo ve vlastnictví 50 ha z celkového majetku. Na počátku roku 1951 pak převzal celé hospodářství i zámek stát a předal je do správy Státních statků.

Budova byla využívána jako internát ošetřovatelek dojnic a později jako ubytovací zařízení pro pracovníky lesů. V letech 1956 -1967 sloužil zámek jako Domov důchodců, pak sem byl umístěn Ústav sociální péče pro dospělé ženy, který se v roce 2000 přestěhoval do J. Hradce. Majitelem zámečku byl od r. 1995 opět pan ing. Ludvík Brdlík, v současnosti se o zámek stará rodina.

Na mostě ve vsi je kaplička z konce 18. století se sochou sv. Jana Nepomuckého, na silnici ke Strmilovu stojí kaple P. Marie s barokním oltářem také z 18. století, ke které se váže pověst.

 

Palupín


První zmínka pochází z r. 1368. Historie obce je do značné míry historií panského dvora. Statek přecházel stále z ruky do ruky. Pouze rodina Koňasů z Vydří zde pobývala asi 90 let, rodina Mírovců asi 80 let. V roce 1884 byl statek odprodán za 52 000 zlatých Vilému Schulzovi, nájemci dvorů. V roce 1896 zdědil majetek jeho syn Arnold Schulz (r. 1924 uváděn jako majitel). V roce 1924 byly v Palupíně v provozu dvoutřídní škola, fara, obecní chudobinec, hasičská zbrojnice, lihovar a (od r. 1904) škrobárna. Při sčítání v roce 1921 měla obec 305 obyvatel. Obyvatelstvo nacházelo obživu v zemědělství, tkalcovství, perleťářství, některé ženy chodily denně do továrny na Doubravu. V obci se uplatňovalo i několik řemeslníků. V roce 1889 byla založena obecní knihovna. Od r. 1897 zde byl dobrovolný hasičský sbor, od r. 1900 Raiffeisenova záložna, asi od r. 1865 Kontribučenská záložna a od r. 1908 Místní chudinský fond.Palupín leží v nadmořské výšce 629 m 2 km severně od Strmilova a má 75 obyvatel. V současné době musí obyvatelé dojíždět za nákupy do Strmilova, protože soukromý obchod již není k dispozici.

Na západním okraji obce stojí kostel sv. Václava, který zřídil pro evangelíky r. 1617 majitel velkostatku Jindřich Václav Radkovec z Mírovic. Od r. 1620 slouží římsko - katolické církvi. V kostele jsou zachovány náhrobní kameny majitelů statku: Oldřicha Hynka Koňasa z Vydří (+1635), výše uvedeného Jindřicha Radkovce z Mírovic (+1660) a Karoliny baronky z Pillerstorffu (+1827). Církevně patří obec ke Studené. Zdejší škola byla založena r. 1788 tehdejším majitelem statku rytířem Benediktem z Rittersteinů za pomoci občanů, kteří poskytli povozy a práci. Do školy chodily také děti z Horních Dvorců a ze Zahrádek.

Stejně jako ostatní české obyvatelstvo, postihla i Palupín 1. světová válka. Na počest padlým vojínům bylo na kopečku u kostela v letech 1917 a 1919 celkem zasazeno 6 lip. V nedávné době byl pod nimi umístěn kámen s pamětní deskou věnovanou Arnoštu Schulzovi.

Leština


Leština dostala název podle lískových keřů, které v okolí dosud hojně rostou. Leština znamená v nářečí lískový porost. První zmínka je datována r. 1364. Od počátku patřila hradecké vrchnosti, r. 1693 se stala součástí kunžateckého panství. V roce 1544 platila Leština královskou berni na válku proti Turkům 1 kopu 18 grošů, patřila tehdy k strymilovské rychtě. Od roku 1849 byla samostatnou obcí, do roku 1959 k ní patřil ještě Suchdol. Byla vždy přiškolena ke Strmilovu. V roce 1910 žilo v Leštině 161 obyvatel, ale pro nedostatek pracovních příležitostí počet obyvatel postupně klesal. V roce 1962 zde trvale žilo ještě 84 obyvatel, v roce 1999 už jen 13. Vesnice ožívá zejména v létě s příchodem rekreantů, kteří zde najdou tiché prostředí i krásnou přírodu.Leština se nachází asi 2 km jihovýchodně od Strmilova a má 13 obyvatel. Tato osada je místní částí Strmilova. Je to turisticky vyhledávané místo díky penzionu, který nabízí rekreantům stravování i ubytování.