Navigace

Obsah

Řemesla

Tkalcovství

Vzhledem ke klimatickým podmínkám i k relativně neúrodné půdě byli obyvatelé Strmilovska od dob kolonizace nuceni zabývat se ve značné míře živočišnou výrobou, ve které hrál nemalou roli chov ovcí. Z rostlinné výroby byly pěstovány ty zemědělské plodiny, které dobře snášely zdejší drsné podmínky. Mezi takovéto typicky podhorské plodiny patří len. Chov ovcí a pěstování lnu vytvořily základní předpoklady pro uplatnění tkalcovství a soukenictví. Chov ovcí byl navíc podporován i vrchností z Jindřichova Hradce, pod jejíž panství Strmilov do roku 1691 příslušel, a která takto zajišťovala zdroj surovin domácím, především jindřichohradeckým soukeníkům. K roku 1468 máme první písemné zprávy, které potvrzují existenci tkalcovského cechu v Jindřichově Hradci. Až do 17. století byli členy tohoto cechu i strmilovští tkalci. Berní rula k roku 1654 uvádí ve Strmilově 9 tkalců a 3 soukeníky, k roku 1757 již 33 tkalců a 1 soukeníka. Budování stálé mohutné a jednotně ustrojené armády v 18. století významně pomohlo i tkalcům. Vojenským erárem byla v Jindřichově Hradci roku 1767 založena tkalcovská škola.


K prvním známým velkým faktorům ve Strmilově patřili p. Lesovský, Filip Kubele a Jan Kondrys. Jejich jména připomínají již jen názvy domů Kubelák, Kondrysák. Jedinou tkalcovnu, v níž se pracuje dodnes, založil r. 1870 František Kubák.Strmilovské tkalcovské výrobky byly pro svoji vysokou kvalitu vyváženy prostřednictvím vídeňských firem do ciziny. Velký zájem o ně byl v balkánských zemích, Turecku a na Krétě.

Samostatným tkalcem byl Vojtěch Fridrich. Své výrobky nosil zpočátku jen v nůši na výroční trhy v okolí. Jeho syn zřídil v 80. letech 19. století tkalcovnu na Braně čp. 12. V roce 1920 ji předal zeti Josefu Vonkovi, který roku 1923 zavedl elektrický pohon, výrobu rozšířil a po 2. světové válce přestěhoval do nově postavené budovy čp. 410 (nyní Kovopor).

O životě tkalců vypraví v knize Snílci z Vysočiny strmilovský rodák Fráňa Richter.

Ruční tkalcovská výroba byla zastavena počátkem třicátých let v důsledku hospodářské krize. Do února 1948 přetrvaly pouze tři tkalcovské podniky - Adolfa Češky, Ferdinanda Kubáka a Josefa Vonky.

V druhé polovině 20. století se o rozvoj tkalcovské firmy zasloužil především Ferdinand Kubák, který také připravil expozici muzea tkalcovství. Tkalcovskou tradici dle udržovala dílna ÚLUV, již v r. 1992 převzal v restituci Zdeněk Kubák. V tkalcovně se vyrábí bytový textil s tradičními vzory.

Internetové stránky tkalcovny: http://www.arttex-stavy.cz

Další řemeslná výroba

Kromě výše zmíněné tkalcovské tradice bylo v Strmilově zastoupeno i mnoho řemesel. V soupisu zaměstnavatelů z r. 1898 jsou uvedeni:

tkalci 18 (137 zaměstnanců), pekaři 6 (9), řezníci 7 (5), truhláři 4 (7), obuvníci 8 (3), mlynáři 3 (7), kupci 8, kováři 3 (4), tesaři 2 (4), kominík 1 (4), klempíři 2 (2), krejčí 2 (2), sklenáři 2 (2), sládci 3, sedlář 1 (2), švadleny 3, barvíři 2, hokynáři 2, koláři 2, bednář 1, krupař 1, zámečník 1, obchod s módním zbožím 1, obchod, vykrajovač kůží a další.

Počátkem 20. století se rozšířila výroba perleťových knoflíků. Domácí perleťáři - "čamrdáři" - pracovali pro žirovnické podnikatele. R. 1909 zřídil výrobu knoflíků v čp. 145 V. Jelínek, od něj ji koupil E. Schopf. František Vondrů v čp. 274 zaměstnával několik dělníků, ale strojní výrobu knoflíků musel zastavit za hospodářské krize r. 1930.

K významným podnikatelům patřili Ratolístkovi. Původně se zabývali tkalcovstvím. V roce 1919 zavedl A. Ratolístka výrobu punčoch - nejprve v Pivovarské ulici čp. 218. Zaměstnával 35 dělníků. V roce 1922 přestěhoval výrobu do Zahradnické ulice. V následujícím roce zakoupil naftový agregát a vyráběl elektřinu pro svoji továrnu i pro další zájemce. Pletárnu vlastnili Bromovi ve Studenské ulici čp. 287, pletli kromě punčoch i spodní prádlo a svetry.

V roce 1929 založil Jan Chadim závod na výrobu dřevěné obuvi. Lamber Liška vyráběl elektrické formy na punčochy pro Ratolístkovu továrnu.

Přesto mladí lidé nenacházeli doma dost příležitosti k obživě. Odcházeli tedy do průmyslových měst a počet obyvatel se rychle zmenšoval. V r. 1878 žilo ve Strmilově 2618 obyvatel a v r. 1948 už jen 1303. Výroba knoflíků zanikla, slibně se rozvíjelo pletařství. Výroba punčoch byla zastavena v roce 1992.