Obsah
SN 3/2003
Strmilovské noviny 3/2003
Milý čtenáři,
s blížícím se referendem o vstupu do EU toho máme plnou hlavu i my – Strmilovské noviny. Koneckonců je to výrazný zásah do života každého z nás, zásah, jehož plný rozsah si asi těžko kdo z nás může v plném rozsahu představit. A to na obou stranách hranic, protože hádáme, že ani naši dávno již „unionovaní“ sousedé vlastně nevědí, co všechno nás v té společné Evropě opravdu čeká.
Nemáme pro Tebe – milý čtenáři – žádné převratné informace. Chceš-li být informován obecně, jistě čteš denní tisk, chceš-li být informován co nejpodrobněji, jistě jsi již navštívil Obecní úřad a za počítačem studoval smlouvu o přijetí, čítající mnoho set a se všemi těmi dodatky a vysvětlivkami dobře 5 tisíc stran.
To, co Ti v tuto chvíli chceme nabídnout my, je jakési ohlédnutí se za dějinami našeho státu. A z tohoto ohlédnutí se chceme pokusit podívat do budoucnosti, neboť již ze školních lavic známe poučku, že historie je učitelkou života a o pořádný život nám v té společné Evropě přeci jde.
Náš stát není žádný mladík, od dob, kdy se praotec Čech toulal kdesi na Řípu a obhlížel tu zemi mlékem a strdím oplývajícím, uplynulo i v Hamerském potoce hodně vody. Co do věku se tedy může s našimi evropskými sousedy snadno poměřovat.
Na stranu druhou – náš stát rozhodně nepatří mezi obry ani velikostí, ani významem. Když se tak, milý čtenáři, rozhlédneš po Evropě, patří spíš mezi ty menší a nepočetnější. Neoplývá ani výrazným nerostným bohatstvím, ani supervyspělým technickým pokrokem, ani výrazným finančním kapitálem.
Za ta staletí, co tekla voda v Hamerském potoce, se mnoho věcí změnilo. A mnoho také ne. Jedna z věcí, která zůstala stále stejná, bylo hledání spojenců a to na všech světových stranách. A to s jedinou touhou – abychom si o sobě mohli rozhodovat sami, aby „o nás bez nás“ nerozhodovali kdesi daleko za hranicemi a je jedno, jestli na východě, nebo na západě.
Proto se Rastislav obracel na jih do dnešního Řecka po Cyrilovi a Metodějovi, proto svatý Vojtěch jednal se svým přítelem římským císařem Otou III., husité se o na pomoc proti Zikmundovi ohlíželi třeba až na Litvu či do Cařihradu. Jiří z Poděbrad to zkoušel po celé Evropě, proti Habsburkům hledali naši předkové také spojence ledaskde, takový Komenský to zkoušel snad všude, kde se dalo. Za národního obrození jsme hledali spojence mezi Slovany a snažili „přivinout k mocnému dubisku“ na východě.
Když se rozpadalo Rakousko-Uhersko, rádi jsme využili podpory ze západu a Československá republika byla na světě. Naše zraky se ještě jednou obrátily na východ, a to po Mnichovu. Jenže zbytečně, v srpnu 1939 si Německo a Rusko rozdělilo Evropu na sféry vlivu a dokud Hitler tuto dohodu neporušil, mohl si z pohledu Ruska dělat v Evropě cokoliv.
To, že v roce 1942 prohlásila Anglie s Francií (a o dva roky později i Itálie) Mnichovskou dohodu za neplatnou, nám moc nepomohlo. Z pohledu Československa byla všechna jednání v Teheránu, Jaltě i Postupimi stejně „o nás bez nás“, jako tehdy v Mnichově. Jen jsme se z německé sféry přesunuli do sféry vlivu SSSR.
Můžeme si dělat naděje, že v budoucnu bude situace jiná? Myslíme, že pokud se budeme snažit hrát si jen a jen na vlastním písečku, tak se dočkáme jen dalších a dalších „o nás bez nás“. To, co vzniklo na západ od nás a jak tak sledujeme referenda v dalších kandidátskýchzemích, tak brzy bude i na sever, jih i východ od nás, to na nás bude mít vliv, ať chceme nebo nechceme. Třeba takoví Norové to poznali. Do EU nevstoupili, snad si řekli, že mají dostatek ropy na obchod i ryb na jídlo, 99,6% elektřiny si vyrobí z vodních zdrojů, loďstvo mají sedmé největší na světě. Ale třeba podle dohody z roku 1996 mají stejná práva a povinnosti, jako státy Schengenské dohody o volném pohybu osob, i když se k žádným dohodám nepřipojili.
Vidíme to tak, že jen vstupem a aktivním zapojením do EU se konečně vymaníme z onoho „o nás bez nás“. Nedělejme si iluze o tom, že současní členové EU se již třepou nedočkavostí, až se k nim zrovna Česká republika připojí. Dokonce ani ne proto, že by si představovali, jak z nás vycucnou to poslední, co máme, a pak nás odhodí. Už dávno ekonomové poznali, že bohatý a úspěšný soused je výhodnější, než chudý, protože s bohatým a úspěšným se dá obchodovat a tím vydělávat dlouhodobě, zatímco když někoho ožebračí, tak se možná jednou napakují, ale s dlouhodobou perspektivou to nemá nic společného. Proto tu byl po druhé světové válce Marshallův plán a dnes celá řada grantových programů – Phare, Sapard, Socrates a řada dalších. A není to malý balík peněz, které už naše země z těchto zdrojů získala.
Svým ANO při blížícím se referendu tedy řekneme vlastně také: „Ano, i my chceme spolurozhodovat o tom, co nás a naše děti v té naší společné Evropě čeká.
Jasný rozum a pevnou ruku Ti přejí Tvé
Strmilovské noviny
Vítáme mezi námi Karolínku Kučerovou!
Ať se jí s námi líbí!
Referendum ke vstupu ČR do EU se bude konat v pátek 13. června 2003 v době od 14.00 do 22.00 hodin a v sobotu 14. června 2003 od 8.00 do 14.00 hodin. Hlasování se uskuteční ve Strmilově na OÚ a v České Olešné v zámku.
Otázka pro referendum zní: Souhlasíte s tím, aby se Česká republika stala podle smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii členským státem Evropské unie? Na hlasovacím lístku, který bude k dispozici ve volebních místnostech, volič křížkem vyznačí vybranou odpověď ANO, nebo NE. Právo hlasovat mají občané, kteří alespoň 14. června dosáhnout věku 18 let. S sebou si každý volič musí vzít občanský průkaz nebo cestovní pas. Ze závažných, zejména zdravotních důvodů může občan na obecním úřadě požádat, aby k němu okrsková komise poslala své zástupce s přenosnou schránkou.
Ze zasedání rady 24.4. a 3.6. 2003
- Od firmy Video-foto Kunc, Havlíčkův Brod byly objednány historické kalendáře Jindřichohradecka na rok 2004, přičemž zde bude i několik fotografií z minulosti Strmilova.
- V č.p. 3 – staré škole byl přidělen byt panu Holému.
- Obec objednala zámek na veřejné WC na mince po 2 Kč. WC tak může být přístupné veřejnosti a přitom se snad podaří zabránit vandalství.
- Starosta informoval o tom, že dále probíhá jednání s místními lékaři o jejich zájmu a představách o ordinacích v připravovaném rekonstruovaném "Kontrysáku".
- Postupně se daří zkvalitňovat vodu v české Olešné.
- Pokračuje se ve zlepšování vysílání obecního rozhlasu.
- Rada schválila poplatek za odchyt a ubytování volně se potulujícího psa: 100 Kč za každý započatý den + strážník může udělit pokutu za porušení obecní vyhlášky.
- Rada zamítla žádost paní Wildmannové o zneveřejnění komunikace okolo mlýna – jde o veřejný zájem.
- Rada schválila žádost pana Novotného na pronájem tenisových kurtů na červenec a srpen 2003 za cenu 500Kč/měsíc.
- Rada schválila žádost TJ Jiskra o dotaci 5000 Kč na turnaj ve Volyni.
- Rada projednala opakovanou stížnost pana Bohuslava Koláře na hluk při diskotékách a starosta obce požádal o hygienické měření – po dodání výsledků bude informovat občany.
- Rada připravuje setkání s představiteli naší partnerské obce Trubschachen ve dnech 9. – 12. října 2003.
- Připravuje se zahájení venkovních úprav okolo ZŠ – projekt v ceně téměř 2 mil. Kč bude rozdělen do několika etap, které budou finančně únosné.
- Starosta informoval o jednání s projektantem ing. Hejtmanem o provedení společného zjednodušeného projektu pro přípojky k jednotlivým domům pro novou kanalizaci.
- Auditoři z krajského úřadu schválili hospodaření obce.
- Starosta bude dále jednat s majiteli pozemků na východním kraji obce o vykoupení jejich pozemků pro přípravustavebních parcel.
- V Palupíně již bez problémů funguje tlaková voda – od 1.7.2003 tedy dojde ke zdražení vody na 17 Kč za m3 (což je stále nižší cena než ve Strmilově).
- Byla předána do užívání spojka mezi Malým Jeníkovem a Horním Meziříčkem opravená také díky dotacím od Sapardu.
zapsala Lenka Pecharová
Vážení občané,
Historický vývoj evropského kontinentu byl od nepaměti provázen neustálými střety a válkami. Jen výjimečně zaznamenáváme ve středověku několik pokusů vytvořit větší, bezpečnější, spojené státní celky. V první polovině 20. století totalitní Velkoněmecká říše vynucovala brutální silou „definitivní řešení“ spojené Evropy na tisíc let. Potvrzovaly to všudypřítomné nápisy „Německo vítězí na všech frontách za Evropu“. Díky válečnému úsilí spojenců byl tento brutální plán spojené Evropy odsouzen k zániku. Po druhé světové válce vznikl další pokus sovětského diktátora Stalina zmocnit se západní Evropy a vojenským úderem vytvořit spojenou komunistickou Evropu od Atlantiku až po Ural.
Proto západní demokracie vybudovaly spolu s USA společný obranný systém nazvaný NATO (Severoatlantické obranné společenství). Ve vynucené studené válce opět zvítězil svobodný svět a došlo k zániku SSSR.
V této době dostávají všechny státy východního komunistického bloku svobodnou možnost rozhodnout se pro připojení k třicetileté úspěšně budované EU. V referendu již několik východoevropských států řeklo své ANO.
Obyvatelé ČR rozhodnou v referendu o vstupu do EU ve dnech 13. – 14. června. Informační kampaň v těchto dnech vrcholí. KDU-ČSL je zásadně pro vstup ČR do všech vojenských, politických, hospodářských, sociálních i etických struktur EU. Naše národní bezpečnost bude oproti minulosti dlouhodobě zajištěna. Otevře se nám větší ekonomický prostor k podnikání. EU svým značným obranným potenciálem odradí strategické útočníky. Účinněji a organizovaněji bude bojovat proti světovému terorizmu.
Pracující ČR jsou schopni stát se plnohodnotnými občany Evropy při respektování evropských právních norem. Morální marasmus v nás působící z minulých desetiletí, musí a bude postupně vymýcen, lépe fungujícím právním řádem EU.
Podle našeho hlubokého přesvědčení se tak může stát díky úsilí celého evropského společenství vrátit se ke křesťanským kořenům a ideám, které vyznává Evropa od nepaměti Bez nich není možné změnit další vývoj společnosti k lepšímu. Proto vážení občané a čtenáři SN víte proč přijít k referendu a říci své ANO ke vstupu ČR do EU.
Antonín Polanecký;
předseda MO KDU-ČSL Strmilov
předseda MO KDU-ČSL Strmilov
Do EU ano či ne?
Tuto otázku si kladu velmi dlouho.
Nedivte se, k obyčejné venkovance se mnoho informací o tom, jak a o čem se rozhoduje v Bruselu nedostane. Jak probíhala přístupová jednání ČR jsme se sice průběžně něco málo dozvídali, ale většinou jen tehdy, když vláda potřebovala na něco svést nepopulární kroky. Čekala jsem proto netrpělivě, co mi přinese vládní kampaň pro vstup do EU, která, jak všichni víme, přišla bratru na nějakých 200 miliónů korun českých. Nu ale světe div se, zase nic. Co se taky můžete dozvědět z tváře (sice příjemné a zachovalé) rakouské důchodkyně paní Mullerové z Vídně, která na nás kouká z billboardu. To rybář Ferreira z Portugalska nám alespoň sdělil objevnou věc, že: „Pokud se chcete mít dobře, musíte prostě pracovat“. Fakt informace za všechny peníze. A já bláhová čekala něco konkrétního. Asi jsem si od kampaně slibovala příliš. (Mimochodem, včera jsem v tisku zahlédla titulek: „Kampaň pro EU: Tupanství za dvě stě miliónů“ a bylo to hodnocení odborníka na reklamní kampaně. Tak nevím, jestli těch 200 miliónů nejsou nakonec vyhozené peníze, tedy přesněji řečeno NAŠE peníze).
Pořád se mi vtírají otázky např.: Proč ta nechuť politiků objektivně informovat občana co ho čeká a co ho nemine když řekne ANO, co se bude dít v případě, že řekne NE. Či se s variantou NE už ani nepočítá? Tomu by nasvědčovala i zmíněná kampaň. Přijde mi totiž, že se vesměs o vstupu do EU mluví jako o hotové věci. Nepřipadá Vám vážení čtenáři, že jsme vlastně manipulováni určitým směrem, aniž bychom byli náležitě informováni? Nepřijde Vám to tak trošku potupné, že se počítá s tím, že jako stádo půjdeme tam, kam vláda zapráská bičem? (Tady rozhodně neobstojí argument že: „stejně nám nic jiného nezbývá“). Nepřipadá Vám, že touhu po začlenění do EU mají především politici, ti současní, ale i ti bývalí, třeba doma ne moc úspěšní, kteří se už už vidí v evropských institucích? Pro ně je to velká šance. A tak se od občana očekává, že myslet bude jen tehdy, když se to hodí, ale komu?
Proč nikdo neřekne tu podstatnou věc (respektive, kdo se o ní zmíní je vzápětí označen jako euroskeptik), že totiž EU, do které máme vstupovat se během několika následujících měsíců bude proměňovat podle připravované ústavní smlouvy, která vzniká bez nás. Neméně podstatné je i to, že jsme vlastně nuceni hlasovat o vstupu na základě přístupové smlouvy o které nevíme vlastně nikdo nic. Nebo snad má někdo z občanů šanci přelouskat 5000 stran smlouvy a teprve pak se rozhodnout, jak bude hlasovat. A tak musím vyčítat našim politikům, že nevedli už dávno před červnem 2003 seriózní diskuse (nikoliv permanentí volební kampaň) v jejich ČT, aby si mohl občan utvořit svůj názor a podle něj se rozhodnout. Ale to se jim asi fakt nehodilo.
Celé to není přeci jenom o penězích, o tom zda, výhody budou převyšovat nevýhody.
Vídeň, Berlín, Moskva a nyní Brusel. To jsou města odkud nám v určitých historických údobích někdo vládnul a bude vládnout.
Od listopadu 89 uplynulo čtrnáct roků. Tolik roků žijeme ve svobodné a suverénní zemi. Za všechna vítězství a prohry jsme si mohli sami. Jak bude vypadat naše republika po začlenění do EU v případě, že se eurokratickým elitám podaří prosadit federalizaci EU? Kdo bude mít rozhodující kompetence? Národní nebo nadnárodní instituce a orgány? Nedostanou se nakonec malé státy na okraj EU? A kdo vlastně o nás bude rozhodovat, pokud bude federální parlament a tam budeme mít tříprocentní zastoupení? Nebudou mít velké a ekonomicky silné státy vždy ve všem převahu nad státy malými? V čí prospěch ji budou využívat? Budou mít malé státy schopnost a vůli se stmelit, aby to tak nebylo? Nestanou se naši politici pouze plniči zadaných úkolů? Jak vidno, nezodpovězených otázek je mnoho.
Ona se nám totiž ta původní idea o sjednocení Evropy z Bruselu poněkud vytratila.
Pravděpodobně prvním a neúnavným propagátorem evropské myšlenky byl hrabě Richard Coudenhove-Kalergi (1894-1972), erý již v roce 1921 publikoval v berlínském listu Vossische Zeitung stať s názvem Panevropa – návrh, kde obhajoval tezi, že „jen sjednocená Evropa se může uchránit před vojenskou hrozbou Ruska a rostoucí americkou konkurencí“. Vize pana hraběte, jež vyrůstal v Čechách, zaujaly i Tomáše G. Masaryka a E. Beneše. Na naléhání Richarda Coudenhove–Kalergiho navrhl v r. 1929 francouzský premiér při projevu v Ženevě vytvoření „federace evropských národů“. Myšlence však nepřála ani doba, ani řada předních politiků.
Téma „spojených států evropských“ znovu nastolil až roku 1946 Winston Churchill. Důvodem byla především nedůvěra vůči expandujícímu rudému impériu a víra, žeNěmecko půjde lépe krotit pevnějšími vazbami se zbytkem Evropy.
Cílem propagátorů společné Evropy bylo tehdy zajistit mír a prosperitu kontinentu zdecimovaného dvěma válkami. Protože se však zpočátku řada vlád dívala na politickou integraci se značnou nedůvěrou, začalo postupné sjednocování nejprve v hospodářské oblasti.
V roce 1950 navrhl francouzský ministr zahraničí Robert Schuman vytvoření Montánní unie. Po roce tvrdých jednání byla 18. dubna 1951 v Paříži podepsána smlouva o vzniku Evropského společenství uhlí a oceli ESUO. Vedle Itálie, Nizozemska, Belgie a Lucemburska byly páteří ESUO Francie a Německo, státy jejichž vztahy byly po staletí rizikem pro stabilitu kontinentu. Nejednou problematické vztahy Paříže a Berlína (Bonnu) určují v podstatě vývoj v západní Evropě od padesátých let.
V roce 1955 předložily země Beneluxu ostatním členům ESUO návrhy na další rozvoj integrace v hospodářské oblasti.
Po dvou letech byly podepsány smlouvy zakládající Evropské hospodářské společenství–EHS a Evropské společenství atomové energie-EURATOM. Pro všechny tři dosud vzniklé útvary se časem vžil výraz Evropská společenství-ES. ES měla stejnou členskou základnu a obdobný cíl: společný trh a vzájemnou spolupráci na nadnárodní úrovni.
Od roku 1958 měla ES společné parlamentní shromáždění a soudní dvůr. Roku 1965 byly vytvořeny jednotné orgány pro všechna společenství (rada ministrů, komise). Dalším krokem bylo budování celní unie (1968). Společný pracovní trh otevřel občanům šesti zemí ES možnost svobodného výběru místa, kde chtějí pracovat.
V roce 1973 následovník generála de Gaulla (který v r.1963 nechal ztroskotat přístupová jednání s Brity) Georges Pompidou otevřel dveře Londýnu. V témže roce přistoupili Dánové a Irové.
Roku 1978 spatřily světlo světa Evropský měnový systém (EMS) a evropská měnová jednotka (ECU).
V červnu 79 byly poprvé přímo voleni Poslanci Evropského parlamentu. V osmdesátých letech byly do ES přijaty Řecko (81) , Španělsko a Portugalsko (86).
Zlomový okamžik (zlomový proto, že nastalo směřování EU k federalizaci) nastal roku 1985, kdy převzal předsednictví Evropské komise Jacgues Delors (francouzský socialista). Ve spolupráci s francouzským prezidentem Francoisem Mitterrandem a spolkovým kancléřem Helmutem Kohlem vytvořili nový základ hospodářské a měnové unie. Delors byl otcem tzv. maastrichtské smlouvy (1991), díky níž se stala skutečností EVROPSKÁ UNIE-EU a společný vnitřní trh. Amsterodamská smlouva z roku 1997 pak revidovala smlouvu o EU a zakládající římské smlouvy. Na základě schengelské dohody byly zrušeny hraniční kontroly. V lednu 1999 byla na světové trhy uvedena jednotná měna euro, jejíž bankovky a mince se dostaly do oběhu o dva roky později.
Poslední rozšíření, tentokrát už Evropské unie, se uskutečnilo r.95, kdy bylo přijato Rakousko, Švédsko a Finsko. Vývojem a rozšiřováním společenství se z původního dobrovolného sdružení šesti svobodných demokratických států stává byrokratický kolos na přerozdělování peněz. Vždyť jen v Bruselu dnes pracuje pro Unii v téměř sedmdesáti budovách na 40 000 úředníků, jejichž platy se pohybují od 2000 eur (nejnižší kategorie-poslíček) přes administrátory s nástupním platem 6000 eur až po generální ředitele s příjmy 15000 eur měsíčně.
S dalšími 6000 místy se počítá pro úředníky z nových členských zemí z toho pro ČR je rezervováno 600 míst. Tito úředníci neodcházejí do Bruselu pracovat pro svou zemi, ale pro Unii a pro své blaho. Úředníci požívají mnohá privilegia. Např. na výuku jejich dětí se v elitních školách EU vydává desetkrát více peněz, než je tomu v Německu. Za kolik peněz a za čí blaho budou v EU pracovat naši politici nevím.
V současné době je proces rozšíření už tak rozběhnutý, že asi těžko může tak malá zem jako ČR zůstat mimo. Ale jsme skutečně v tuto chvíli dobře připraveni? Jsou podmínky pro náš vstup skutečně dobře vyjednané? Otázky, pořád otázky na které si asi budeme muset odpovědět každý sám. Rozhodně by to bylo užitečné udělat před tím, než se vydáme hlasovat. A hlasovat bychom měli jít ať už se rozhodneme pro ANO či NE. Vždyť moci vyjádřit souhlas, nebo dát na vědomí nesouhlas patří k velkým vymoženostem demokracie. Přeji šťastnou ruku a především odvahu jít hlasovat a rozhodnout se podle svého vlastního uvážení.
Dagmar Běhounková
Místní sdružení ODS
Místní sdružení ODS
Knihovna Viléma Martínka ve Strmilově zahájila výstavu vernisáží
Vernisáží, dne 30. dubna 2003, které se zúčastnilo téměř 50 pozvaných dětí i dospělých, byla zahájena výstava prací žáků ZŠ ve Strmilově na téma: „Ekologie a čtyři roční období“. Toto téma vyhlásila v loňském roce Městská knihovna v Jindřichově Hradci a knihovna v Heidenreichsteinu. Díky spolupráci se školami se soutěže zúčastnilo 13 knihoven okresu spolu s knihovnami rakouskými. Zmíněné knihovnické výtvarné dílny probíhají v rámci projektu "Povídání přes hranici" a jsou finančně podporovány z programu PHARE.
Výstavu v prostorách knihovny a Obecního úřadu ve Strmilově navštívilo v době od 30. dubna do 16. května 2003 téměř 200 dětí zdejší školy spolu s pedagogy. V knihovně byly pro jednotlivé třídy připraveny besedy a soutěže na téma příroda, ekologie, životní prostředí apod. Vše bylo zakončeno „sladkým překvapením nakonec“. Výtvarná dílka mohli zhodnotit nejen samotní žáci, kteří během května do knihovny na besedování a okukování chodili, ale i rodiče žáků, čtenáři a uživatelé knihovny, ale i jiní návštěvníci úřadu.
Vítězům strmilovského předkola soutěže byly předány pěkné ceny a všem účastníkům sladké odměny. Šest nebo pět nejlepších prací z každé dílčí výstavy postoupilo do hlavního kola a 15. června 2003 poputují na vernisáž do knihovny v Heidenreichsteinu. Od nás jsou to práce těchto žáků: Šárka Joklová, Vojtěch Kolman, Jiří Zeman, Pavlína Prokešová, Karel Frühauf a Stanislav Beran. Z těch úplně nejzdařilejších prací bude sestaven kalendář na rok 2004.
Myslím, že tímto projektem byla podpořena nejen spolupráce přeshraniční, ale hlavně místní spolupráce knihovny a školy.
Vlasta Vondrušová
Knihovna Viléma Martínka ve Strmilově
Knihovna Viléma Martínka ve Strmilově
Význam hudby v mém životě
Na otázku, co mi v životě dala hudba, nemohu odpovědět jen krátce, protože přínosů, které mi má hudební činnost poskytla, je mnoho. Můj vztah k hudbě se začal vyvíjet již v době mého časného mládí, když jsem se začal seznamovat s některými hudebními nástroji. Již od malička jsem býval mírně řečeno "skoupý na slovo", nerad jsem příliš mluvil a v hudbě jsem nacházel i nové možnosti svého vyjadřování. Kapelník Jan Krafka mi v mých čtrnácti létech správně předpověděl, že až si budu chtít namluvit nějaké děvče, že jí lásku dokáži vyznat mnohem lépe hudbou, než slovy. A skutečně, při výběru mé životní partnerky hrála hudba významnou roli a pomohla mi k dosažení rodinného štěstí. Svůj vztah k mluvení jsem pozměnil až později, když jsem jako pracovník rybářského výzkumu začal dosahovat výraznější výsledky. Tehdy jsem byl doslova přinucen o svých vynálezech veřejně hovořit ve sdělovacích prostředcích, na sympoziích, při přednáškách na vysokých školách a pod. Hudba mi však i nadále zůstala jako významný prostředek pro vyjadřování svých citů, přinášela mi zábavu a dávala sebevědomí.
V době, když jsem se učil hrát na housle, museli rodiče na tuto výuku vynaložit určité finanční prostředky. Když jsem však později začal hrát v různých kapelách, situace se změnila. Za hraní jsem občas dostával nějakou tu korunu a proto jsem byl jako učeň nebo student do značné míry finančně nezávislý. Od rodičů jsem nepotřeboval žádné kapesné a ještě jsem si ušetřil na nákup některých hudebních nástrojů. I když mi byl v té době určitý příjem z hudební činnosti velmi milý, převážná část mého působení jako muzikanta byla bezplatná a motivací mé hudební činnosti nikdy nebyla snaha získat peníze.
Během druhé světové války, když jsem vyrůstal, byly možnosti studovat na středních školách velmi omezené, vysoké školy byly zavřené a proto jsem věnoval svůj volný čas hudbě. Podobně, jako několik mých kamarádů, jsem se učil hrát na různé hudební nástroje, které byly v naší kapele, zvané Mladá parta, nejvíce potřebné a snažil jsem se uplatnit i v dalších kapelách. Po zvládnutí základů hry na housle a flétnu jsem se věnoval hře na saxofon a klarinet, které se také staly mými hlavními nástroji. Bavila mě také hra na knoflíčkovou chromatickou harmoniku, na klavír a varhany, v dechovce jsem občas zaskakoval i jako trumpetista nebo bubeník a v divadelní hře Lucerna jsem s Vlastou Holcem hrál na scéně písně i na lesní roh. V orchestrech, které měly nadprůměrnou úroveň a kde bylo potřeba podat perfektní výkon, jsem však hrál výhradně na některý z mých hlavních nástrojů. Naučit se obstojně ovládat hudební nástroj vyžaduje značné úsilí a návyky, zvláště vytrvalost a důslednost, které jsem při tom získal, mi později významně pomáhaly při zvládání různých obtížných problémů i při náročném dálkovém studiu na vysokých školách.
Své mládí jsem prožíval v době, když výuka zpěvu měla na školách vysokou úroveň, falešné zpívání se zde tehdy ještě netolerovalo, a na mé hudební výchově se podíleli vynikající hudebníci i pedagogové. Byla to učitelka hudby z Jindř. Hradce Julie Richtrová, strmilovský učitel a později vedoucí katedry hud. výchovy na Pedagog. institutu v Ústí n. L. František Eck, vojenský hudebník a dirigent Josef Janoušek, kapelník Jan Krafka a řada dalších. Po nástupu do Strmilovské kapely jsem také hrál v kapelách okolních, a to v Olešanské, Rozkošské, Maršovské, Medříčské, Studenské i Kunžacké. Získané zkušenosti mi potom umožnily působit i ve velmi kvalitních orchestrech hradeckých a telčských. Při pobytu mimo Strmilov to byly také orchestry jihlavské, kde jsem účinkoval i v symfon. orchestru, trutnovské, vodňanské a příležitostně i další. Poznal jsem zde mnoho hudebníků, vynikajících lidí, z nichž se mnozí stali mými vzory a celoživotními přáteli. V období plném ideologických bojů a nenávisti mi hudba umožnila dokončit vzdělání na Průmyslové škole v Jihlavě a otevírala mi dveře i tam, kde byly původně přede mnou uzavřeny.
Cennou životní zkušeností pro mne také bylo, když jsem po absolvování půlročního nedělního kapelnického kursu v Táboře, vykonával v různých orchestrech a pěveckých sborech funkci dirigenta nebo vedoucího. Začalo to, když mě pan varhaník Jan Krafka v mých osmnácti létech pověřil více než deset roků trvající funkcí dirigenta kostelního pěveckého sboru. V té době jsem v Jihlavě ve Studentském internátu také vedl taneční orchestr a v Hospodyňské škole pěvecký sbor. Řadu let jsem také dirigoval a později vedl Strmilovskou dechovku a na Rozkoši jsem byl kapelníkem tanečního orchestru Akord. Během pobytu ve Vodňanech jsem vedl dechovku, složenou ze žáků Rybářské školy a v pověření kapelníka jsem působil několik let i jako dirigent Studenské dechovky. V poslední době jsem také vykonával funkci dirigenta Strmilovského, Rozkošského a Kunžackého smíšeného pěveckého sboru a také Dětské kapely a sboru při naší Základní škole.
Téměř dvacet roků jsem se také věnoval výuce hry na hudební nástroje, a to nejprve v Hudební škole v J. Hradci a později ve Strmilově i v Popelíně. Ať již jsem pracoval s dospělými lidmi nebo jako učitel s dětmi, přinášela mi tato činnost velké uspokojení a radost z úspěchů mých svěřenců. Náznaky mé tvůrčí činnosti v hudbě se poprvé projevily již v době, když mi bylo asi sedm roků a některé známé písničky, u kterých se mi nepodařilo najít jejich notový záznam, jsem zapisoval do not. Když jsem pak po létech začal hrát na klavír a v Jihlavě jsem navštěvoval kurs harmonie, složil jsem také svoji první skladbičku, které jsem dal jméno Zklamání a několik dalších melodií.
Po dosažení dospělosti jsem se potom v rybářském výzkumu zabýval vývojem nové rybářské techniky a výsledkem této činnosti bylo vytvoření patnácti vynálezů chráněných čsl. patenty a několikansobně větší množství různých technických řešení na úrovni zlepšovacích návrhů. Tyto úspěchy, o které projevovala mimořádný zájem veřejnost a sdělovací prostředky, zejména tisk a televize, u mne vyvolaly snahu být také alespoň trochu tvůrčí i v oblasti hudby.
V období, když jsem se intenzivně věnoval svému povolání, nebo studiu při zaměstnání, jsem však na tvorbu melodií neměl dostatek času. Řešil jsem to tak, že jsem při sobě stále nosil notový papír a své hudební nápady, vzniklé často při služebních cestách, jsem si zaznamenával a uschovával na pozdější dobu. Vracel jsem se k nim až po létech, když jsem je zpracoval a některé opatřil textem. Většinu z nich jsem však nezveřejnil a používal jsem je pouze pro své potěšení, nebo jsem je hrál v obřadní místnosti na varhany při svatbách a jiných příležitostech. Takový způsob jejich využití byl pro mne výhodný zejména proto, že jsem nemusel nikoho žádat o spolupráci, poslouchat připomínky, že jsou příliš náročné a žádný ambiciozní kolega se nemusel obávat, že bych ho s nimi mohl nějak zastínit. Naopak jsem vychutnával radost, když měly úspěch. Jen některé jsem zveřejnil tak, že jsem je upravil pro taneční nebo dechový orchestr, pro pěvecký sbor, k výukovým účelům pro své žáky, nebo jsem je publikoval ve Strmilovských novinách. Osobní uspokojení jsem měl z toho, že se mi podařilo vytvořit něco, co mně a snad i někomu dalšímu, trochu zpříjemnilo život.
Ve známé písničce se hovoří o tom, že "Kdyby ty muziky nebyly, tak bych měl už dneska tři vily..." Já k tomu mohu říci pouze to, že nebýt muziky, byl by můj život velmi prázdný, poznal bych méně radosti a byl bych ochuzen o mnoho krásných zážitků.
Ing. Mojmír Paulát
Na faře na náměstí ve Strmilově v poschodí je umístěna prodejní výstava knih pro děti i dospělé.
Otevřeno je každou sobotu od 18.00 hod. do 19.30 hod. Přijďte se třeba jen podívat a možná si i vyberete z bohaté nabídky knih různých žánrů.
Těšíme se na Vaši návštěvu!
Přijďte si zazpívat!
Mladí kytaristé YMCA Strmilov srdečně zvou všechny zájemce na závěrečné setkání tohoto školního roku.
Ve čtvrtek 12. června od 18.00 hod budeme hrát, zpívat a opékat (co si kdo přinese) na zahradě evangelické fary.
Názor na Strmilovské noviny...
Již podruhé jsme se setkali se snahou ochránit jakousi ideologickou čistotu Strmilovských novin. Poprvé, když jsme chtěli opravit nepravdu ve SN č. 1/2003 v článku "Z jednání zastupitelstva 6. 2. 2003", která se dotýkala mého působení na radnici. Bylo mi sděleno, že noviny jsou apolitické (tedy žádná politika), příspěvek si musí přečíst osoba které se dotýká (aby mohla reagovat) a teprve potom se rozhodne zda se zveřejní. Byl jsem tím trochu zaskočen, ale příspěvek vyšel. Podruhé, když jsme chtěli přispět k diskusi o vstupu České republiky do Evropské unie. Převzatý článek od renomovaného komentátora časopisu Reflex nám byl odmítnut s tím, že je pro SN nepřijatelný.
Ať je záměr, ochránit čtenáře Strmilovských novin před politickými, či jinými bláboly jakýkoliv, je nepřijatelný a je scestný. Nikdo není tak geniální, aby mohl rozhodovat za čtenáře co je a co není pro ně dobré (to tu bylo 50 let). Proto prosím, vraťme noviny tam, kde byly, zveřejňujme všechny příspěvky, pokud nebudou v rozporu se zákonem, a rozhodnutí, co je politické a co ne, nechme jen a jen na čtenářích.
Jednu poznámku ke vstupu ČR do EU. Politické rozhodnutí o členství v EU se Strmilova velmi dotkne. Dotkne se vlastně každého a to již před samotným vstupem do EU úpravou DPH. Zdražením lihovin, cigaret a hlavně služeb. Pokud Obec Strmilov nezačne s výstavbou kanalizačního systému včas, zaplatí po úpravě DPH o 17 procent víc. A to je navýšení v řádu miliónů.
Je to politické a při tom by to obyvatelé Strmilova měli vědět, jsou to jejich peníze. A teď babo raď! Zveřejnit, nezveřejnit…
Vladimír Adam
Místní sdružení ODS Strmilov
Místní sdružení ODS Strmilov
…a reakce na tento názor
Nejde o ideologickou čistotu SN. O jakou ideologii by se totiž mělo jednat? Jediné kritérium, které jsem bral v potaz, je „vhodnost“. Je subjektivní, ale považoval jsem za právo a povinnost „zodp. redaktora“ takto uvažovat. Už jsem několikrát slyšel, že SN stejnak otiskují samé bláboly a že i té koruny byla za ně škoda. Je možné, že to kritiky přestalo bavit, ale po několika posledních číslech se ke mně tato „povzbuzující myšlenka“ už nedonesla. A netajím, že mne to těší. Nejde mi tedy o to, co je „dobré či špatné pro čtenáře“, ale co je dobré pro SN, aby jim vůbec nějací čtenáři zbyli.
Kdo někdy dělal něco okolo SN, tak ví, že redaktor se netopí v přehršli článků. Právě naopak, v drtivé většině případů o co si nepožádám, to nemám. Mrzí mne to, samozřejmě bych si přál opak, ale tak to je. Čas od času mám navíc nad některým článkem pochybnosti. Bude někoho zajímat? V takovém případě jdu za autorem, zeptám se ho, jestli na uveřejnění článku trvá a vysvětlím mu, proč ho uveřejnit nechci. Jsme lidi a lidi by se měli umět dohodnout.
Je zavádějící tvrdit, že u některých článků „se rozhodne“ o jeho uveřejnění. O uveřejnění či neuveřejnění rozhoduji jen já. Útočí-li článek proti někomu konkrétnímu, chci, aby měl napadený možnost se hájit. To mu zaručuje zákon, ale pokud by reakce vyšla za 2 měsíce, nemá většinou smysl. Proto napadenému dám článek přečíst a nabídnu mu možnost odpovědět hned. Když jsem se dozvěděl o plánované reakci na článek o jednání zastupitelstva, řekl jsem, že pokud bude článek osobním útokem, dostane ho napadený předem. Vzhledem k tomu, že se o nic takového nejednalo, článek jsem nikomu neukazoval a normálně otiskl.
Vyloučení článků s „čistě politickou“ tématikou se mi líbí. Argument, že „všechno je politika“ u mne neobstojí. Stejně tak mohu říci, že všechno je filosofie, náboženství nebo ekonomika a psát sáhodlouhé rozvahy na tato témata. Žádné oficiální rozhodnutí v tomto směru ale učiněno nebylo a žádám tedy čtenáře, aby se k této otázce vyjádřili sami. Protentokrát je v SN politických článků habaděj, prosím, dejte mi vědět, jestli se vám to líbí, nebo ne.
Ještě pár slov k neuveřejněnému článku „renomovaného komentátora časopisu Reflex“. Kdyby se týkal alespoň z částečky zmiňovaného zdražení či změny DPH, asi by mé rozpaky nebyly tak velké. (Nešlo by sice o vstup do EU, ale nechť.) Řešit ale na stránkách SN jestli je pan Giscard osvícený monarcha či ne, kolik pozměňovacích návrhů podali zástupci Konventu EU k Evropské ústavě chybí-li Konventu EU čeští poslanci z dob starého Rakouska, to za smysluplné nepovažuji. Chce-li si někdo článek přečíst, aby mohl sám posoudit, rád mu ho dodám. Nezodpovězenou ale stále zůstává otázka, jestli SN vůbec mají přetiskovat články jiných, navíc obecně dostupných tiskovin. Osobně říkám - NE.
Jaroslav F. Pechar
Zodpovědný redaktor SN
Zodpovědný redaktor SN
Tak já nevím… (fejeton)
Přijdete-li v květnu na náš hřbitov u sv. Ondřeje, oko vaše potěší zeleň obrostlých stromů, prostor zalitý sluncem s rozkvetlými květinami, opravený mřížový plot, vrata, dvířka, zkrátka důstojné prostředí. Kdo si vzpomene, že je tomu jen několik let, co Strmilov byl jako černá ovce na stránkách novin i v televizi za to, že vyřezal vnitřní stromy a radikálně ořezal ostatní staré stoleté stromy, které padajícími větvemi rozbíjely pomníky a jenom náhodou nezranily návštěvníky. Prý se tím udělala škoda ve výši asi 7 miliónů Kč. Jedna horlivá ekologická aktivistka, asi tak dvacetiletá, mi s planoucím zrakem vyčetla, že jsme si dovolili vykátit stromy 300 let staré. Své rozhořčení nesnížila ani když jsem jí ukázal fotografii z roku 1916, kde tyto stromy byly ještě tenké, několikaleté.
Několik našich občanů mě nyní vyzývalo, abych pozval televizi, zeptal se, kde je ta milionová škoda a ukázal, jak je nyní hřbitov pěkný. Musel jsem je upozornit, že by televize nepřijela, protože se nestalo nic senzačního. Škoda jen , že se před lety nepodařilo celou akci dokončit, protože zasáhla vyšší moc a zbylé stromy byly prohlášeny za "chráněný krajinný prvek" a tím uchráněny před naším neodborným ořezáním.
Tak nevím, co by se stalo, kdyby nyní na někoho při větru spadla větev a zranila ho, nebo dokonce zabila. Stálo by za to chránit dále strom a lidi ne?
Já vím, že je to populistická otázka, ale co kdyby. Tak já nevím...
Jaroslav Emmer
Kynologický klub
Dnes se s vámi chceme podělit o řadu radostných zážitků, protože sdělená radost, dvojnásobná radost.
5. dubna naše výcvikářka Lea Čechová skládala s fenkou Aydou canisterapeutické zkoušky v Praze. V areálu psychiatrické léčebny, kde psi měli přímý kontakt s postiženým, byla naše výcvikářka hodnocena jako nejlepší psovod a se psem skončila na třetím místě. Nabízí každému, kdo potřebuje - pochopitelně zadarmo - pomoc. Zatím má dohodu s dětským ústavem na Boubelovce v J. Hradci.
19. dubna byl uskutečněn výlet kolem Hamerského potoka. Potvrdil, že dobrou partu pejskařů nemůže zaskočit nic, ani špatné počasí. Sobotní ráno bylo přímo šokem. Venku bílo od sněhu, nebylo skoro vidět pro hustou mlhu a nízké mraky. V půl desáté začalo docela vydatně pršet. Přesto se nás s pejsky sešlo 14. Jelikož všichni uposlechli, že si mají vzít kromě pejska i dobrou náladu, cesta ubíhala za úplné pohody a smíchu. I pršet přestalo. V Horním Meziříčku bylo příjemné posezení s občerstvením. Hezky jsme si popovídali, načerpali energii a vydali se přes Malý Jeníkov a Leštinu zpátky do Strmilova. Všichni se shodli na tom, že výlet byl báječný a určitě ne poslední. Na příští, jehož termín včas oznámíme, zveme každého, kdo má chuť prožít příjemný den.
23. dubna byli u nás na cvičáku žáci se ZŠ a MŠ. Těšili jsme se na ně, ale trochu obav, hlavně z chování žáků druhého stupně ZŠ, jsme přeci jen měli. Naše obavy byly zcela zbytečné. Zdejší pedagogové mají tak dobře vychované a ukázněné žáky, že to v dnešní době je přímo výjimečné. Bylo to tak milé setkání, na které budeme dlouho vzpomínat a za které děkujeme vynikajícímu pedagogickému sboru ZŠ i MŠ.
26. dubna se naše hlavní výcvikářka Maruška Francová zúčastnila se svou erdelteriérkou Aurélií mezinárodní výstavy psů v Českých Budějovicích. Vyhrála vše, co se vyhrát dalo, a tak se náš klub může honosit tím, že má ve svém středu nejkrásnější fenku erdelteriéra, nositelku titulů CAC A RES. CACIB což je jako u lidí Miss World.
Tak vidíte, že máme důvody k radosti. Budujeme si další překážky pro psy, zastřešujeme klubovnu, děláme pískoviště pro malé děti, které rády s rodiči - psovody na cvičák chodí, máme nové členy z řad žáků ZŠ, kteří po našich ukázkách k nám začínají chodit.
Nakonec vás všechny zveme na 14. června na výstavu psů bez PP - Strmilovský Voříšek - o pohár starosty Strmilova. Každý z vystavovatelů obdrží diplom, dáreček a vítězové poháry a medaile. Zveme i diváky, protože věříme, že se každý na cvičáku bude cítit dobře a každý z diváků se může zúčastnit jako porotce volby v soutěži „Strmilovský sympaťák“.
Na shledanou 14. června na cvičáku.
Těšíme se na vás!
Žijeme v době mobilních telefonů, počítačů a internetu, Česká televize oslavila padesátiny, rádio vysílá česky už osmdesát let. A jak se tato média "zabydlela" ve Strmilově? Odpovědět nám mohou pamětníci, cenným zdrojem informací je obecní kronika.
V kronice naší obce je první zmínka o poslechu rádia z roku 1929: "V Liškově elektrotechnickém závodě každou neděli dávají se rozhlasové (rádiové) koncerty, přednášky, mše staročeské (staroslovanské), československé a jiné. Je to krásný požitek pro místní i okolní obyvatelstvo." O dva roky později kronikář Vilém Martínek s obdivem napsal: "Zázrak moderní techniky dovršen objevením zvukových vln ve vzduchu. Dnes i v nejzastrčenější vesnici může pan učitel poslouchati nejnovější koncerty, ať zpěv, hudbu, přednášky, novinky, bursovní zprávy, správné hodinové údaje apod. v pokoji při večeři, na lůžku a býti spojen nejen s naší "matičkou" Prahou, ale i s Paříží, Římem apod. Při pěkném počasí jsou předneseny všechny výkony nerušeně. O oblibě svědčí to, že všechny denní listy zavedly rubriku tzv. rádio.
Ve Strmilově je r. 1931 24 abonentů. Zdejší poštovní úřad obdržel první přihlášku na rozhlas od p. A.Šulce, velkostatkáře z Palupína, v r. 1925. Ze Strmilova se přihlásil první uchazeč r. 1926, a sice p. MUDr. Rudolf Kohn, státní obvodní lékař zde." K prvním koncesionářům patřil jistě i Lambert Liška, který v dílně vedle Mácovy, tehdy Kondrysovy, hospody vyráběl elektrické formy na tvarování a žehlení pletených výrobků a podle pamětníků prodával rádia a pak je i vyráběl.
Ve třicátých letech počet majitelů radiopřijímačů stoupal, ale "mluvící bednička" byla ještě pro staré lidi nepochopitelnou zvláštností a rádio postavené v otevřeném okně přilákalo sousedy k poslechu hudby a nejnovějších zpráv. To, jakou posilou byl za války tajný poslech vysílání čs. zahraničního rozhlasu, patří už do jiné kapitoly. V r. 1946 místní pošta evidovala 512 koncesionářů, z toho jenom ve Strmilově 233. Stará rádia vystavuje paní Wildmanová ve svém Malém muzeu, zvláště si cení rádia od Lamberta Lišky.
Rádií vyrobených ve Strmilově se asi mnoho nezachovalo, vždyť jich podle Liškova bývalého zaměstnance bylo vyrobeno asi jenom sto. Rádia, tzv. dvoulampovky, podle pamětníků Liška vyráběl ještě po válce, zaváděl v okolních vesnicích el. proud a usiloval o rozšíření výroby, dokonce koupil pozemek pro stavbu nové dílny, ale své plány nemohl uskutečnit. V r. 1946 Stanislav Piskáček zapsal do kroniky, že Liška zaměstnává sedm osob, vyrábí elektrické formy na všechny druhy pletených výrobků punčochářských a podvozky pod elektromotory. Podrobně vypsal strojové vybavení dílny, ale o výrobě rádií se nezmínil.
Rádio se stalo běžným vybavením domácností, v r. 1956 bylo ve Strmilově 343 koncesionářů. V tomto roce přivezli do Strmilova první televizi, dostal ji MNV jako věcnou cenu soutěže výstavby obcí 1955. Kronikář Stanislav Piskáček r. 1956 napsal: "31.7. byla provedena instalace televizoru. Viditelnost obrazu slabá a chvílemi zamlžena. Jsme přece jen příliš vzdáleni. (Tehdy byl jediný televizní vysílač na Cukráku u Prahy.) 21.9. osvětová beseda zahájila pravidelné páteční promítání televize. Vysílali Gogolovy Mrtvé duše. Účast 24 osob. Tentokrát byl obraz čistý."
Všichni diváci asi dobře neviděli, protože televize byla sice veliká, ale obrazovku měla velmi malou. Přesto byla velkým lákadlem pro mládež i pro dospělé a místnost Osvětové besedy se vždy zaplnila. Kdo přišel pozdě, viděl z poslední řady jenom svítící, občas blikající obrazovku. Během roku si televizor koupili dva Strmiláci a pomalu přibývali další "šťastní" majitelé televize. Přicházeli k nim na návštěvu sousedé a známí, společně sledovali černobílý obraz, obdivovali ho, chválili, možná i záviděli a šetřili. Televizor byl drahý, stál tři až čtyři měsíční platy. V r. 1959 bylo ve Strmilově 35 televizních koncesionářů, v r. 1960 už 150 a v okolních vesnicích dalších 84. Pak černobílá televize zevšedněla a diváci zatoužili po barevném obrazu.
Libuše Kubáková
BORŮVKY
RYBÍZ ČERVENÝ
RYBÍZ ČERNÝ
Opět se bude letos vykupovat v prostorách za Jednotou - v Nové ulici.
Provozní doba i výkupní ceny budou včas oznámeny.
Vedení ZŠ ve Strmilově děkuje...
...obecnímu úřadu za ochotu a opakovanou pomoc při různých příležitostech. Mimo jiné za spolupráci při Dnu dětí, pořádaném 6.6.2003. Tehdy nám pomohla také Sparkasse zapůjčením nafukovacího skákacího hradu a poděkování patří i paní doktorce Matouškové, její dceři a obecnímu strážníkovi, kteří aktivně pracovali s dětmi na různých stanovištích. Děkujeme všem, kteří mají zájem o práci s dětmi. Uvítáme další spolupracovníky, kteří by třeba od září chtěli vést nějaký zájmový kroužek.
Všem rodičům a přátelům školy přejeme hezké léto!
V těchto dnech se ve Strmilově otevřel obchod, který 7 let zdařile provozovali manželé Jana a František Vrbenských. Dobře zavedený obchod pronajali firmě Flosman Tábor.
Nyní zase začíná sloužit zákazníkům ze Strmilova a blízkého okolí. Provozovatel a jeho nový kolektiv se vrhají do práce. „Dobrý obchodník není nikdy beze zbytku spokojený a tak je naším cílem zlepšit sortimentní nabídku“. Blíží se sezóna a snad bude letošní léto milostivější, než loňské. Kde jsou ty doby, kdy si žíznivý člověk u nás mohl vybrat jen mezi pivem a žlutou či červenou limonádou. Dnes si může každý vybrat podle svého gusta nejrůznější druhy nápojů, ale i jiné druhy potravin.
Zbývá jen dodat, že našim zákazníkům chceme nabízet kvalitní zboží za pokud možno nejnižší cenu a našim dodavatelům chceme být korektními a spolehlivými partnery.
Chcete si zasportovat? Shodit nějaké to kilo navíc? Máte možnost! Tenisové kurty ve Strmilově jsou Vám k dispozici.
Informace o provozu dvorců a možnosti zapůjčení tenisových raket na tel. 606 254 259.
Pro začínající i pokročilé tenisty zde každým rokem probíhá tenisová škola vedená kvalifikovaným trenérem a těšící se stále většímu zájmu dětí i dospělých.
Letošní počet 25 dospělých 30 dětí svědčí o vzrůstající popularitě tohoto sportu ve Strmilově.
Stane se i pro Vás tenis koníčkem?
Jak zapíjet léky?
Zapíjení léku je obvykle nezbytně nutné, usnadňuje jeho polknutí a průchod jícnem do žaludku. Měli bychom dodržovat určité zásady:
- Nejvhodnější je voda, případně slabý čaj nebo minerálka.
- Doporučováno je čtvrt litru tekutiny.
- Zásobu tekutin by měli mít v autě řidiči, kteří užívají léky v pravidelných intervalech.
- Zásadně nepoužívejte alkohol včetně piva! Vzájemné působení může mít závažné zdravotní následky!
- Mléko se vyjímečně používá u některých léků k zmírnění jejich dráždivého působení.
- Většina léků, zejména antibiotik se užívá před jídlem po jídle se užívají léky, které pacient hůř snáší a také léky, které obsahují trávicí enzymy.
- Máte-li jakékoliv pochybnosti, vždy se raději informujte u svého ošetřujícího lékaře nebo u lékárníka.
Za příspěvek z materiálů ČČK
děkujeme p. L. Svobodovi
děkujeme p. L. Svobodovi
Hřiště za vysvědčení
Starosta obce a sdružení YMCA Strmilov zvou srdečně děti i dospělé na otevření nově vybudovaného dětského hřiště za Jednotou ve čtvrtek 26.6. 2003 v 16. 00 hodin. Zároveň upřímně děkujeme všem sponzorům za pomoc finanční, materiální i osobní.
Dovolené, které se nás týkají:
- MUDr. Punčochář: 21.7.-10.8.
- MUDr. Matoušková: 16.6 - 22.6.
- MUDr. Spurná: 23.6.-4.7.; 18.8-27.8.
- Lékárna: 21.7.-10.8.; 28.8-3.9
(zastupující lékař a případná doplnění, změny apod. budou vyvěšeny v okně střediska nebo v lékárně) - MŠ Strmilov: 14.7.-22.8
ELEKTROINSTALAČNÍ PRÁCE HROMOSVODY, OPRAVY A REVIZE
Radek Horník
tel. 723 463 929
Cestou a pěšinou ze strmilovského náměstí do Horního Meziříčka
|
Snad ještě chvíli nějakou Kolem ní lesy, louky jsou, Právě teď most je nad námi, Jdem vlevo a pak cestou dopředu, Mlýn sice dávno doklapal, Mlynář, který tam dříve mlel, Za mlýnem čekají nás lávky dvě, Druhá, dřevěná, vede kol stavidel, Dál jdeme kolem zájezku, Kolem nich nutno tiše jít, Zvlášť na překážky pozor dát Schodiště totiž z kořenů, |
Jít tudy je velmi náročné, Kdyby tak šlo jít kolem potoka, Padlé stromy a močály Úvahy nechme na příště, Okolo louky a lesem Jdeme dál po lesní pěšině, Vidíme náhle stavení, Mlýn u něho je trochu níž, Vždyť zbudován byl jako hrad, Kdys se tam také mlývalo, Od druhých mlýnů v tom se odlišil, Od zahrady v básni zmíněné
|
K tomu je nutné potok přejíti,
Po pravé ruce chodce potok teď Když nastával nový věk, Ještě jeden mlýn je na stezce, Dávno se též v něm nic neděje, Náhonem zdaleka k němu voda šla, Dál pomalu spějem k cíli, K Hornímu Meziříčku tisíc kroků zbývá, Jen ještě malý kousek cesty lesem Horní Meziříčko nás vítá, Snad ještě chvíli nějakou,
Petr Jankovský
|
Dětské rybářské závody - Bořetín 2003
V sobotu 19.4. 2003 uspořádala místní organizace Českého rybářského svazu dětské rybářské závody na požární nádrži Bořetín. I přes nepřízeň počasí, kdy do rána napadl sníh a bylo i poměrně chladno, se k zápisu závodníků dostavilo celkem 19 dětí. Z tohoto počtu bylo 14 dětí ze Strmilova, 2 z Vlčic a 2 ze Studené. Z celkového počtu bylo 14 dětí, které navštěvují náš rybářský kroužek.
Závodilo se dvakrát jeden a půl hodiny a každý závodník si vylosoval své startovní místo.
Při závodech se ulovilo celkem 17 kusů ryb, z toho bylo 12 kaprů, 1 štika, 2 cejni a 2 plotice.
Při závodech úspěšně lovilo 8 závodníků. Každý soutěžící, který chytil kapra, si jej zároveň mohl i ponechat. Soutěžilo se ve dvou kategoriích a to kdo uloví nejtěžší rybu a kdo nachytá nejvíce ryb v součtu jejich centimetrů.
V kategorii, kdo uloví nejtěžší rybu, zvítězil Tomáš Tuček, který ulovil kapra o délce 54 centimetrů a podle rybářských tabulek vážil 3,49 kg.
V hlavní kategorii se pak vítězem stal Patrik Štěpnička, který ulovil celkem 5 kaprů. Na druhém místě byl Tomáš Tuček a třetí Jakub Brada ze Studené. Čtvrtá byla PetraJonáčková, která byla jedinou dívkou na těchto závodech.
Soutěžilo se o hodnotné rybářské ceny a každý závodník, který se umístil, si podle vítězného pořadí mohl vybrat cenu, která se mu líbí. S prázdnou neodešli ani neúspěšní soutěžící. Každý účastník si odnesl nějakou rybářskou drobnost.
O občerstvení se starali členové naší organizace, kteří ohřívali párky, vařili čaj a pro dospělé bylo i něco ostřejšího. Každé soutěžící dítě dostalo od organizátorů párek na posilněnou.
Děkujeme OÚ ve Strmilově, Střížovicích a panu Sýkorovi za sponzorské dary, za které jsme nakoupili ceny pro závodníky.
Byla to podle našeho názoru vydařená akce až na to počasí, které si však nemůžeme vybrat. Takže pokud to vyjde,tak opět za rok na Bořetíně 2004.
Petrův zdar.
