SN 4/2002

Strmilovské noviny 4/2002

Milý čtenáři,

zdravíme Tě v tomto poněkud pošmourném podzimu a rády bychom Ti trochu projasnily pomalu se potemňující dny, do kterých Ti ráno zvoní budík a ve kterých se těmi pomalu se potemňujícími ulicemi vracíš domů. Než se žíznivá Lucie (zjevně jí nestačí bohatá nabídka místních pohostinství) pustí do prodlužování dne, nezbude nám, než se smířit s tím, že toho šera bude okolo nás čím dál tím víc. Nezoufej však, pro jeden či dva večery, ne-li že pro víc, jsou tu s Tebou Strmilovské noviny. Počti si, pouč se, pobav se. A až splníme svůj účel, tak nás prosíme dej do sběru a ne do odpadkového koše či do kamen, protože jsme ekologicky myslící noviny a mrzelo by nás, kdybychom měly někomu komplikovat dýchání. Zábava pro jeden či dva večery... Připadne Ti to, milý čtenáři, málo? Zkus nás trumfnout! Zkus třeba alespoň na ten jeden či dva večery poskytnout zábavu druhým. Zkus jednou nezapnout televizi ani nepustit děti k počítači, ale vyrazit na procházku nebo k někomu na návštěvu.

Zkus vytáhnout to zaprášené ČLOVĚČE NEZLOB SE! nebo v modernějších rodinách SCRABBLE. Umíš ještě vůbec ŽOLÍKY, KANASTU nebo PRŠÍ? A nebylo málo ani těch her, co mohli hrát i ti nejmenší - ZÁCHOD, ZELENOU LOUKU, ČERVENÁ BERE, ŠVINDL... A pak řekni, trumfl jsi nás? Neměl by to být takový problém, když my jsme pár gramů papíru a Ty myslící člověk z masa a kostí a s kilem a půl mozkové hmoty v hlavě. A nebo Tě to neláká? Ano, víme, že je to snazší - ta televize, počítač. Ba ba, už před nějakými 400 lety to jaksi neklapalo v rodině u Hamletů a byla tam řeč o čemsi shnilém ve státě dánském. Psychologové to opentlí učenějšími slovíčky o postmoderní mentalitě, konzumní společnosti a krizi rodiny, ale máme neodbytný dojem, že ten pan amlet to vyjádřil dostatečně srozumitelně. I pro nás, které jsme všechny tyhle učenosti nestudovaly. Prostě tu něco hnije a jestli se s tím něco neudělá, tak to shnije všechno. Dítě, které pořádnou rodinu nepoznalo, bude mít o poznání složitější pořádnou rodinu vytvořit. To dá rozum. Když neuvidí, jak se má chovat pořádný otec, matka, babička, dědeček, strýček, etička a vůbec někdo, kdo patří do rodiny, co s tím chudák nadělá, až bude sám tátou, mámou, babičkou, dědečkem, strýčkem či tetičkou?! Jistě, že ho to život taky naučí. Trochu ano, někoho lépe, někoho hůř. Jenže, bohužel, někoho vůbec. A co takhle, milý čtenáři, kdyby sis nás nechal, až opravdu nebude co jiného dělat a šel najít to ČLOVĚČE NEZLOB SE! nebo karty. Možná nám to nebudeš věřit, ale udělá nám to větší radost, než když si nás přečteš čtyřikrát tam a nazpátek. A - a to je ještě důležitější - nejen nám.

Krásný podzim Ti přejí Tvé

Výtěžek celé akce jsme se rozhodli věnovat některé ze škol postižených povodní. Která to bude konkrétně, rozhodneme po poradě s referátem školství Okresního úřadu J. Hradec. Srdečně vás zvou žáci základní školy!

Reportáž psaná z uranu

O Američanech se říká, že mění svou profesi několikrát za život. Z hlediska životní prosperity amerického občana je to nutné a potřebné. V rozporu s touto orientací máme my Češi protichůdné přísloví: „Ševče, drž se svého kopyta.“ Co však u nás platilo dlouhé věky, zřejmě neobstojí v současném vývoji ani v české společnosti. Zřejmě i u nás začíná platit zásada, že ochota přizpůsobit se pružně trhu práce bude nutná a prospěšná.

Ostatně tuto nutnost a i schopnost k přežití prokázali v mimořádných podmínkách nesvobody i političtí vězni padesátých let. Bylo to v době, kdy komunisté ve sloganu „Vše patří lidu“ prohlašovali, že se bude všem radostně pracovat. Jak komu. V 50. letech minulého století komunistický režim odsoudil za tzv. protistátní činnost tisíce občanů k dlouholetým trestům. Tisíce odsouzených bylo deportováno na Jáchymovsko do několika desítek koncentračních táborů. Důvod byl prostý. Sovětský svaz ve svých strategických útočných plánech potřeboval pro výrobu jaderných zbraní uranovou rudu.

Československo jí mělo dostatek a zároveň desetitisíce laciných otroků. Za těchto okolností ztratilo pro tyto vězně staré dobré „Ševče drž se svého kopyta“ smysl. Naopak: vězeň nyní k přežití mobilizoval v sobě síly, aby úspěšně obsáhl mnoho jiných pracovních úkonů a oborů, které mu dříve nebyly známy.

Za hloučkem vězňů vyvržených z policejního autobusu se uzavřel svět. Pochopili, že jsou v koncentračním táboře Jáchymovské oblasti. Zde napříště žádný odsouzený již nebyl tím, čím byl v minulosti. Zde se stal pouhým číslem.

Koncentrák tvořilo několik dřevobaráků obehnaných ostnatým drátem. Malé nástupiště bylo určeno k nástupům do práce a sčítání vězňů. Tzv. koncentrační tábor ELKO („L“) byl táborem zcela mimořádným. Byl místem, kam se svážela uranová ruda a čistý smolinec z území celého státu. Odtud se po vytřídění nakládala do vagónů. Jejich směr určení byl SSSR. Závod OTK (odborné technické kontroly) měl tři zpracovatelské bloky. Mezi sklady a koridorem se táhla železniční vlečka. Mohutná zdvojená vrata v rohu závodu byla střežena dvěma kulometnými věžemi. Vždy při příjezdu a odjezdu vlaku byl proveden nástup vězňů. Stáli v spočítaném útvaru a až po odjezdu a uzavření vrat byli znovu spočítáni a na rozkaz rozpuštěni do další práci.

V táboře „L “ probíhala měřícíkontrola tak, že vozík projel kanálem s měřící technikou uprostřed. Posádku kabiny tvořili obvykle 1 žena (Ruska) a 1 vězeň. Ten rozjeté bedýnky zadržoval, stavěl před měřící přístroj a po změření opět pouštěl dál. Vztah těchto ruských žen k muklům byl velmi lidský. Byly to politování hodné ženy, neboť jejich šéfové k nim byli často hrubí jako k vězňům. Nakládání v boxech patřilo k nejtěžší práci vůbec. Z boxů se ruda dopravovala pásem do 20 m věže. Denní množství představovalo několik tisíc tun. Prostředí bylo velmi prašné a radioaktivní. Věž byla vlastně velikým násypníkem, z něhož se plnily barely a po označení a uzavření byly bedny rudy nakládány do železničních vagónů. Směr určení SSSR.

Nejkvalitnější ruda smolinec byl upravován v drobílce č. 2. Tam bylo nejsilnější zapřažení. Pracovalo tam 18 vězňů ve třech směnách vždy po 6 lidech. Prach z této věže byl prakticky všude. Civilní zaměstnanci požívali tehdy nejvyšší výhody včetně občanů ruské národnosti.

Kolem r. 1955 řídil práci OTK asi 35 letý inženýr Konopov. Do ni byli političtí vězni vybíráni. Velkou část tvořili katoličtí duchovní, těch zde pracovalo okolo 100. Některá pracoviště byla jimi zcela obsazena. Žádné práci se nevyhýbali. Tuto dřinu nesli stejně jako ostatní. Od r. 1954 zde již s nimi nepracovali němečtí váleční zajatci, které tehdy vyprostil smlouvou se SSSR německý kancléř K. Adenauer. Po nich tam byla soustředěna mladá česká inteligence, důstojníci čs. armády, středoškolští profesoři, vysocí státní úředníci i mladá generace svobodného selského stavu a dělníků. Všichni byli považováni za potencionální nepřátele totalitního systému. Nástupiště mezi baráky, jediné místo na vycházky, bylo svědkem mnoha debat - politických, filozofických, náboženských. Bylo také místem, kde vězni za typického přešlapování stáli dlouhé nástupy a sčítání snažíce se zahánět chlad. Žili vlastním vnitřním životem, životem duchovně bohatým, pohrdajícím lidskou nenávistí a vážící si všeho krásného a vznešeného, ač kolem nich bylo vše opačné. Živila je jejich mravní síla i víra v Boha. Neznali přesný den, ale věřili, že den jejich vítězství přijde. Bohatí touto myšlenkou a nadějí dokázali přežít.

Dovětek

Jedno jest jisté, že příklad drancování bohatství ujařmené země, proti kterému nebyla možná obrana, nemá v našich moderních dějinách obdoby.

Máme-li zhruba vyčíslit sumu, kterou Gottwaldova vláda poskytla SSSR, aby zde mohla vládnout, musíme se uchýlit jen k přibližným výpočtům. K přesným číslům se dnes již nikdo nedopracuje.

Intenzivní těžba uranové rudy trvala nejméně 15 roků. Bohatství vyvážené rudy bylo na základě počtu vlaků zhodnoceno celkovou částkou 11 bilionů 340 mild. Kč.

Naskýtá se otázka, co by se stalo, kdybychom toto bohatství mohli sami prodat na světovém trhu, nebo sami zpracovat.

Při předpokládaném vstupu ČR do EU by dnes určitě nestálo 1 Euro 32 Kč.

Ze zasedání Zastupitelstva obce Strmilov 26. 9. 2002

• Podle nového zákona o pohřebnictví zastupitelstvo pověřilo starostu k podpisům smluv o propůjčení hrobových míst a stanovilo cenu za jednohrob na 300 Kč/10 let
• Schválilo zřizovací listinu Knihovny Viléma Martínka a knihovní řád
• Schválilo přechod základní a mateřské školy na objekty s právní subjektivitou
• Zamítlo žádost pana Šimáčka o snížení ceny za pozemek kolem chaty
• Zamítlo žádost p. Šetrové o koupi pozemku - jde o obecní cestu
• Podstoupilo žádost Sdružení rodičů při ZŠ o konečné úpravy kolem školy dalšímu zastupitelstvu - pro námitky sousedů školy proti studii nebylo možno dosud k realizaci přistoupit
• Schválilo žádost pana Váchy - výstavba rodinného domku v Malém Jeníkově
• Zadalo firmě Nezdara urychleně dokončit opravy vodovodů a kanalizace
• Seznámilo s nabytím právní moci vložení věcného břemena veřejného užívání místní komunikace přes pozemek p. Povolného do Kovoporu za poplatek stanovený MěÚ v J. Hradci, odborem výstavby

Vzhledem k připravované právní subjektivitě mateřské školy uvítáme Vaše názory! „Krabice přání a stížností“ čeká v mateřské škole na vaše podněty a připomínky k provozu MŠ.

Volby 2002

• Senátní volby:
  • Pátek 25.10. od 14:00 do 22:00 hod.
  • Sobota 26.10. od 08:00 do 14:00 hod.
• Komunální volby:
  • Pátek l.11. od 14:00do 22:00 hod.
  • Sobota 2.11. od 08:00 do 14:00 hod.

• Volební obvod č. 1: Strmilov, Palupín, Malý Jeníkov, Leština - zasedací místnost obecního úřadu
• Volební obvod č. 2: Česká Olešná - volební místnost - zámek čp. 1

Zastupitelstvo na svém XIX. zasedání dne 27.6. 2002 stanovilo opět počet volených zastupitelů obce na 15 a členů rady na 5 členů. V řádném termínu se na komunální volby zaregistrovaly pouze 3 strany a seskupení:

• KDU-ČSL
• KSČM
• Nezávislí

(ČSSD, ODS ani jiné další stran nepodaly registraci) Volit lze buď vždy jednu stranu (15) kandidátů, nebo křížky označit maximálně 15 jmen ze všech 3 kandidátek. Označením více jmen je hlas neplatný. Účastí na volbách projevíte svůj zájem o zlepšování prostředí ve své obci.

Strmilovské noviny jsou programově nepolitické. Již za 14 dní proto vyjde samostatné speciální předvolební číslo Strmilovských novin, jehož obsahem budou především volební programy jednotlivých stran a vůbec příspěvky, které se nějakým způsobem dotýkají voleb, ať již komunálních, tak senátních. Žádám představitele jednotlivých politických stran ve Strmilově a případné další zájemce o uveřejnění svého názoru, postoje či přesvědčení, aby své případné příspěvky dodali na obecní úřad, nebo mně do rukou nejpozději do neděle 20. 10. večer a to nejlépe v elektronické podobě, aby noviny mohly být, pokud to bude možné, distribuovány hned v pondělí 21. října.

Výuka hudby ve Strmilově

V roce 1983 mi zemřela manželka a obtížně jsem si zvykal na život bez ní. Pracoval jsem ve Strojobalu na Rozkoši a místo jízdy autobusem jsem často chodíval pěšky krásnou přírodou kolem rybníka Hejtmanu. Při jedné takové cestě domů mě předjelo auto a byl jsem vyzván abych do něho nastoupil a svezl se. Jeho řidič, ředitel jindřichohradecké Lidové školy umění Emil Snížek mě informoval, že hudební škola potřebuje externího učitele hry na příčnou flétnu a na doporučení kapelníka majora Tůmy mi toto místo nabídl. Já jsem v té době hledal něco, co by odpoutalo mé myšlenky od nedávné tragické události a nabídku jsem tedy přijal. Výukou hudby jsem se však nikdy před tím nezabýval a neměl jsem v tomto směru žádné zkušenosti, ani vzdělání. Na středních a vysokých školách jsem před léty studoval pouze obory strojařský a rybářský a většinu svých znalosti z oblasti hudby jsem nezískal ve škole, ale jinými cestami.

Největším zdrojem vědomostí a dovedností z oblasti hudby byla pro mne praxe v orchestrech a různých hudebních skupinách, jako v Jihlavském symfonickém orchestru, v různých komorních útvarech, ve smyčcovém duu, v triu i v klavírním kvartetu, v operetních i divadelních orchestrech a zejména v orchestrech dechových a tanečních. Většinu těchto hudebních těles vedli, nebo v nich působili, význační hudebníci, kteří se tak stali i mými učiteli. Nikdy jsem nevynikal velkou pamětí, ale dodnes si pamatuji některé jejich výroky, které vyslovili před mnoha léty. Učebnice harmonie, kontrapunktu, hudebních forem a aranžování orchestru, potřebné ke studiu, jsem měl možnost si koupit na knižním trhu a ty méně dostupné jsem získával od svých přátel, kteří studovali hudbu na konzervatořích. Významným zdrojem znalostí z pedagog. hlediska byla pro mne také vědecká práce bývalého strmilovského učitele a vedoucího katedry hudební výchovy na Pedagog. institutu v Ústí n. Labem, Františka Ecka, zaměřená na problematiku výuky hudby. Studium, týkající se hudby mě velmi bavilo a věnoval jsem mu značnou část svého volného času.

K rozšíření znalostí o hudbě mi také velmi pomohlo, že jsem již před léty navštěvoval v Jihlavě kurz harmonie, pravidelně jsem jednou týdně dojížděl ze Strmilova na půlroční kapelnický kurz do Tábora a později na podobné kurzy i do Jindř. Hradce.

Při nástupu do Lidové školy umění v Jindř. Hradci, která byla později přejmenována na Základní uměleckou školu, jsem si plně uvědomoval, že nemám vzdělání z hudebního oboru jako moji kolegové a možným problémům jsem se snažil předcházet tím, že jsem při výuce usiloval o dosažení těch nejlepších výsledků. Různé překážky mi po nástupu na školu pomáhali překonávat její ředitelé i někteří učitelé, kteří zde v té době působili. Odměnou za dobře vykonanou práci mi potom bylo, když některé z dětí které jsem učil, úspěšně vykonaly přijímací talentové zkoušky na školu s pedagogickým zaměřením, když se dostaly na hudební konzervatoř nebo do vojenské kapely, když byly při přehrávkách na škole vyhodnoceny jako nejlépe intonující, nebo když dosáhly v hudbě jiné osobní úspěchy.

Za několik lét po mém nástupu do hudební školy, se na některých mateřských a základních školách začala zavádět hromadná výuka hry na zobcovou flétnu. Žádné podrobnosti jsem o tom nevěděl, ale považoval jsem za prospěšné, jestliže se výuka hry na tento velmi levný hudební nástroj rozšíří, větší množství dětí bude mít možnost získat určité hudební základy a využívat blahodárné zdravotní účinky, které takové hraní přináší. Později jsem také začal učit hře na zobcovou flétnu žáka, který se hromadné výuky také zúčastnil. Byl jsem však nemile překvapen, když jsem zjistil, že má velmi nepříznivý návyk. On totiž jednotlivé tóny nenasazoval jazykem tak, jakoby chtěl vyslovit slabiku "tú", ale do flétny pouze foukal, podobně jako do horké polévky. Nebylo to jeho vinou, ale chybou učitele, který zřejmě neovládal žádný dechový hudební nástroj, u kterých je správné nasazování tónů nezbytnou podmínkou a žáka včas neopravil. Věnoval jsem velké úsilí, abych chlapce tohoto návyku zbavil, ale má snaha přinesla jen částečné výsledky. Žák po určité době dosáhl v ovládání flétny významné výsledky, ale když se trochu zapomněl, bylo z jeho flétny zase slyšet to nesprávné "fú, fú, fú". Vzpomněl jsem si na to, jak se před léty známý kapelník zlobíval s jedním hudebníkem, postiženým stejným návykem a uvažoval o jeho propuštění z kapely. S podobnými nedostatky jsem se později také setkal u dětí, které získaly základní průpravu hry na zobcovou flétnu v Kunžaku. Došel jsem k závěru, že výukou hry na dechové hudební nástroje by se měl zabývat pouze ten, kdo má o jejich ovládání alespoň základní znalosti.

Když jsem se na jindřichohradecké hudební škole trochu rozkoukal, zjistil jsem, že pod hlavičkou této školy se vyučuje v Nové Bystřici, ve Studené i v Kunžaku a zamýšlel jsem se nad tím, proč mezi tyto obce nepatří také Strmilov. Jako strmilovský patriot jsem se potom pokusil o to, aby výuka hudby probíhala také ve Strmilově. Předseda MNV Dr. Mir. Holoubek s tím souhlasil a na okres byla odeslána žádost s požadavkem, aby hudební škola vytvořila svoji odbočku i v našem městečku. Žádosti bylo vyhověno a záleželo jen na hudební škole, aby zde vytvořila externí pracoviště. Předpokládal jsem, že výukou ve Strmilově bude pověřen některý hradecký učitel, avšak od ředitele jsem se dozvěděl, že pro výuku mimo Jindř. Hradec žádného volného učitele nemá a že tento úkol budu muset převzít já. Nepočítal jsem s tím a nebyl jsem ani nijak nadšen. Byl jsem si však také vědom toho, že jsem tuto akci vyvolal a cítil jsem odpovědnost za její uskutečnění. U ředitelky strmilovské základní školy paní Marie Budínové jsem se setkal s plnou podporou a začal jsem tedy s výukou. Ze začátku jsem jí věnoval jeden den v týdnu a dále jsem dojížděl vyučovat i do Jindř. Hradce a několik roků i do Popelína.

Je známo, že úspěchy v hudbě mají především ti žáci, kteří měli možnost se v mládí zúčastňovat kolektivního hraní a zpěvu. Na naší Základní škole jsem proto založil a stále udržoval asi dvacetičlennou dětskou kapelu a menší dětský pěvecký sbor, které pravidelně vystupovaly na besídkách v Kulturním domě a někdy i v kostele. V doplňování sboru talentovanými žáky mi pomáhala paní ředitelka Budínová i pani učitelka Marie Švehlová. Se souhlasem ředitele hud. školy jsem zde vyučoval i na ostatní nástroje, které jsem ovládal. Zpěvu, který má pro muzikální rozvoj dětí mimořádný význam, jsem při výuce hry na hudební nástroje také doučoval žáky, u kterých se v tomto směru projevovaly nedostatky.

V období, když se začala blížit doba mého odchodu do důchodu, jsem se rozhodoval, čemu se budu ve zbytku svého života věnovat. Jednou z možností bylo zabývat se technickou tvůrčí činností, ve které jsem míval jako pracovník rybářského výzkumu značné úspěchy. Když jsem však zjistil, jak velké poplatky vyžaduje Úřad pro vynálezy za podané přihlášky vynálezů, došel jsem k závěru, že pro mne bude vhodnější, když jako důchodce budu svůj volný čas věnovat výuce hudby. Podpořil mě v tom i výrok mého přítele a ředitele hradecké hudební školy Emila Snížka: "Ty jsi měl v životě muziku jako zálibu a proto máš proti nám, kteří ji máme jako své povolání, velkou výhodu. Zůstává ti pro ní stále velké nadšení, které nám, profesionálním hudebníkům, již ubývá."

V současné době nemá již Základní umělecká škola v Jindř. Hradci zájem o udržení své odbočky ve Strmilově a proto zde vyučuji na základě živnostenského listu. Čas rychle ubíhá, já také nezadržitelně stárnu a musím se zamýšlet nad skutečností, že není daleko doba, kdy budu muset tuto výuku ukončit. S uspokojením však zjišťuji, že na strmilovské škole je v současné době několik velmi schopných učitelek a učitelů, kteří mohou místo mne výuku hry na některé hudební nástroje převzít.

• 14:00 - registrace
• 14:30 - soutěž o nejhezčího a nejvytrvalejšího draka
• 15:30 - vyhlášení vítězů, posezení u ohně, opékání buřtů

Taneční orchestr Akord...
... aneb jak to bylo doopravdy.

Když jsem si ve Strmilovských novinách č. 3 přečetl článek ing. M. Pauláta, nevěděl jsem jestli se mi účinkování v tomto orchestru asi 40 let nezdálo, nebo jestli se nejedná o zcela jinou kapelu. Já sám jsem začal hrát v tomto orchestru v roce 1954 part 4. B saxofonu. Hraní jsem přerušil jen v době, kdy jsem byl na vojně 1955-57 a pak jsem pokračoval až do odchodu do důchodu v roce 1996. Kapelu skutečně založil M.Paulát v roce 1952 a mne a mého strýce Jana Krafku přizval do kapely po odchodu bratrů Vonkových. Kapela měla vysokou úroveň. Na programu byl např. i vzpomenutý koncertní valčík J.Fučíka Baletky, kterým jsme mohli zahajovat „lepší plesy“, dále náročné tiskové úpravy skladeb J. Ježka apod. Náš kapelník však záhy odešel do Vodňan, kde začal hrát s místní kapelou, ale pak odešel do Českých Budějovic a v orchestrech již nehrál. Kapela po vedení kapelníka Krafky však pokračovala velmi úspěšně dál. Základem byli nejen dobří muzikanti, ale i repertoár. Mirek Anderl nás zásoboval od svého strýce novými skladbami z Německa, kde jsme získávali písničky dříve, než je začal hrát u nás nějaký známý orchestr. Na př. foxtrot Hallo Mary Lou jsme hráli s vlastním českým textem již celý rok, než jej začal hrát K. Vlach pod názvem Je nás jedenáct. Dalším pramenem kvalitních úprav byl druhý nejznámější orchestr z Brna - Mirko Foret, nebo tehdy ještě ostravský hudební skladatel Jiří Zmožek, kteří nám poskytovali úpravy nových písniček za pňjatelnou cenu. Dalším pramenem byly rozhlasové a televizní programy, kde jsem plně využil svůj magnetofon Sonet-duo. Programy jsem si natočil a potom písničky pro kapelu rozepsal tak, abychom ji mohli zahrát. K aranžování mi pomohla nejen teorie z literatury, ale hlavně praxe, když jsme si mohli úpravu přehrát a když se nám nelíbila, tak jsem jí buď přepsal (dokonce i 3 x) a nebo zahodil. Určitě jsem v těch asi 1000 úprav získal dost praxe a psal jsem úpravy nenáročné, ale i hodně náročné a dokonce i pro jiné kapely.

V Kunžaku měli kapelu Melodie, v Jindřichově Hradci Standard a tak jsem vymyslel pro naši kapelu „originální“ název Akord, který se ujal a v našich nástupcích žije dodnes. Celých vzpomínaných 20 let, kdy s námi M.Paulát nehrál, měl Akord vysokou úroveň a nikdy neměl horši zařazení než 2. Jenže doba se měnila a nikdo již nechtěl koncertní valčíky, ale písničky od Moravanky a další dobové šlágry. Kapela byla stále na špici v rámci okresu. Když se M.Paulát vrátil do Strmilova, kapela neměla klavíristu a tak jsme nabídli Mojmírovi nové varhany. Kapelník Krafka, který již byl v důchodu mu nabídl funkci kapelníka, kterou ihned přijal. Jeho příchod však neznamenal okamžitý přínos, protože hru na varhany si musel nejdříve osvojit a funkcí kapelníka chtěl navázat na dobu před dvaceti lety. Bohužel neznal skladby, které se hrály, nové rytmy a proto muzikanti jeho snahu o vrácení se ke starému repertoáru jednoznačně odmítli. Když viděl marnost své snahy, zanechal po krátké době funkce kapelníka a po čase i přestal hrát na varhany. Rád bych se jen zmínil o polce Na Rozkoši. Pokud by ji kapelník chtěl hrát, jednoduše by ji rozdal na pult, my bychom ji přehráli a hned se také vyjádřili, zda ji budeme hrát. To se ale nestalo.

Velkou ránu naší kapele dal požár kulturního domu. Podotýkám, že se to stalo přesně po večeři - 35 min. po půlnoci, kdy vyběhly kuchařky na sál a křičely, že hoříme. Zrovna jsme hráli písničku Já jsem ten zajíček nešťastný. Najednou měla kapela průměrně o 10 her v roce méně. Hráli jsme sice dále v širém okolí, ale strmilovského kulturáku jsme moc litovali. A účastnici plesů, kteří si to pamatují jistě nebudou tvrdit, že jsme hráli mizerně, protože to „pro Strmilov stačilo“.

A ještě nakonec oprava některých nepřesností. Nehráli jsme s Moravěnkou, ale na plesu Strojobalu se známou kapelou Bojané a po druhé se Strahovankou, což byla profesionální kapela Státního souboru písní a tanců. Podotýkám, že jsme si vedle profíků žádnou ostudu neudělali.

Samozřejmě v průběhu let se v kapele hráči měnili. Napočítal jsem, že kapelou prošlo kolem padesáti muzikantů. Ke konci to však bylo tak, že nám zestárli, onemocněli a většina již zemřela. Kromě toho éra velkých kapel byla pryč. A tak jsme zkoušeli ze zbylých muzikantů udělat menší kapelu. Od jara do podzimu jsem přepisoval noty pro 3 melodické nástroje, doprovody a zpěv, abych na podzim zjistil, že dva klíčové hudebníky zlákala kapela ve Studené. Nezbývalo než skončit u malé 3-4 členné kapely a vzdát se hraní na plesech ve velkých sálech. Tam to již ovládly kytarové skupiny a střední a starší generace nás může slyšet jen na srazu důchodců, pamětníků, nebo na čajích o páté. Název Akord jsem přenechal našim následovníkům v Obalu Rozkoš a my jsme se spokojili s novým názvem Melodik. Dali jsme si závazek, že nikdy nebudeme šumařit v tom špatném slova smyslu. Takže závěrem musím smutně konstatovat, že podle mého názoru z článku ing. M.Pauláta, pokud se týkala pouze orchestru Akord, je pravda jenom to, že strmilovský kulturák vyhořel v roce 1978.

Sbor evangelické církve ve Strmilově zve všechny zájemce na setkání s poručíkem Janem Blažkem (bývalý farář evangelické církve v Jindřichově Hradci) polním kaplanem Armády ČR

Nad tématy

• Práce duchovních v armádě
• Vzpomínky na působení v Bosně
• Vyhlídky do budoucnosti armády v České republice
• atd...

se budeme zamýšlet v neděli 27.10. od 14,00 v evangelickém kostele ve Strmilově Zváni jsou všichni, po přednášce následuje malé občerstvení a povídání!

Kynologický klub Strmilov

Všem, kdo mají rádi psy, pejsky a pejsánky oznamujeme, že zakládáme Kynologický klub Strmilov.

Díky panu starostovi a obecní radě si budeme upravovat pozemek bývalé skládky na kynologické cvičiště.

Chceme se zabývat výcvikem psů tak, aby nedocházelo ke zbytečným kolizím mezi psy, pejskaři s ostatními spoluobčany. Pouze dobře vychovaný pes, bez ohledu na rasu, je skutečným přítelem člověka. Chceme se zaměřit na děti a jejich pejsky, kdy po zvládnutí základní poslušnosti si budeme společně hrát při agility. Dospělé budeme učit, jak u psa vycvičit poslušnost, stopu i překonávání překážek. Plánujeme akce pro veřejnost Strmilova i z okolí. Dvakrát ročně chceme pořádat závody a pro děti v květnu až červnu „STRMILOVSKÉHO VOŘÍŠKA“, kde kromě hodnocení psů budou soutěže šikovnosti a nápadů. Zároveň budeme provádět osvětu co se týká očkování a správné výživy psů. Také chceme děti, i ty, co pejsky nemají, naučit, jak se chovat při setkání s cizím psem. Členem klubu se může stát dospělý i dítě. Zatím je nás parta nadšenců, která uvítá každého, kdo bude mít zájem. Veškeré dotazy vám zodpovíme a přihlášky přijmeme na tel.:

• 606 856 483 Lea Čechová
• 607 221 907 ing. Zdeňka Mlejnková

Knihovna Viléma Martínka ve Strmilově informuje
aneb Dárek ku příležitosti Týdne knihoven

www.strmilovsko.cz

I když je letní turistická sezóna dávno za námi, zůstává Strmilovsko stále v povědomí těch, kteří sem alespoň jednou zavítali nebo zde strávili pár dní volna. Doufejme, že Strmilov a okolí díky turistům ožije i v příštích sezónách. Musíme jim však o nás dát vědět.

Informační cedule, letáky, pohlednice, brožury pomalu ustupují do pozadí. Středem vší pozornosti se stává INTERNET. Právě zde většina lidí dostává informace o cíli svého putování, shání stravování a ubytování, získává obrázek o prostředí, do kterého se chystá vydat, nebo v něm strávit dovolenou. Knihovna Viléma Martínka ve Strmilově jako informační centrum obce připravila pro všechny potencionální návštěvníky, ale hlavně pro obyvatele Strmilova a okolí u příležitosti Týdne knihoven informativní webové stránky, které se snaží po předešlých „průkopnických“ stránkách převzít titul oficiální strmilovské webové stránky. Zda si tento titul zaslouží, musí uživatelé internetu posoudit sami. Na adrese: www.strmilovsko.cz si můžete přečíst o historii a současnosti Strmilova a okolních obcí, naleznete zde různé zajímavosti, kontakty a užitečné informace, týkající se např. zdravotnických zařízení, úřadů a institucí, stravování, ubytování apod. Protože se stránky neustále doplňují o nové nebo chybějící informace, narazíte možná na občasnou mezeru v textu nebo obrazové části, kterou se budeme snažit co nejdříve vyplnit. Uvítáme veškeré připomínky, týkající se těchto stránek ať už ústní, nebo písemné na elektronické adrese: knih-strm@quick.cz. a samozřejmě z nich budeme čerpat inspiraci.

UPOZORNĚNÍ!

Ve snaze podat co nejkomplexnější obraz Strmilovska, obracíme se zároveň na všechny firmy a podnikatele, kteří chtějí uvést na strmilovských stránkách kontakt nebo jinou informaci o své činnosti, aby se ozvali na výše uvedenou adresu nebo přišli sdělit více na Obecní úřad ve Strmilově. Totéž platí pro spolky a organizace z obce a okolí.

Co nového v půjčovně? Překvapení čeká i na čtenáře v podobě 30-ti nových knih, z nichž jako vždy uvádím jen některé vyjímečné tituly, jako je např.:

• Pro děti:
  • Nápadité Origami zvířátek
  • Z. Miler - Krtek a paraplíčko
  • Obrázky zvířat
• Pro mládež:
  • I. Březinová - Holky na vodítku-Jmenuji se Ester
• Pro dospělé:
  • B. Cartland - Únos
  • R. Friedmanová - Naděje v bílém
  • D. Ryan - Ďáblovo království

Služby návštěvníkům knihovny...

Doufám, že se v nejbližší době rozšíří stávající služby v knihovně o služby reprografické, což je pořizování kopií dokumentů za úplatu, kterou schvaluje zřizovatel knihovny. O fungování této služby budou uživatelé knihovny včas informováni.

Výstava

Pro zvlášť vnímavé návštěvníky knihovny jsme ve spolupráci se školou připravili výstavu žákovských prací na téma: „Knihovna a její skřítci permoníčci“. Na policích mezi regály můžete narazit na fantastické pohádkové postavičky různých podob a zdá se i různého zaměření. Však přijďte a uvidíte!

Srdečně Vás zveme na tradiční výlov rybníka Holub, který se koná dne 26. října 2002 od 7.00 hodin Bude zde možno zakoupit tyto ryby:

• kapr
• tolstolobik
• amur
• lín
• štika
• sumec

Vítáme mezi námi jednoho nového spoluobčana a dvě nové spoluobčanky!

• Lukáš Rajský (Malý Jeníkov)
• Michaela Kupcová (Česká Olešná)
• Adéla Dočekalová (Strmilov)

Ať se Vám s námi líbí!

Prostřednictvím Červeného kříže můžete přispět na postižené povodněmi a to buď posláním peněz na konto 10030-7334-011/0100, var. symbol 300 a nebo přes mobilní síť EUROTELu:

1. zavoláním na speciální číslo 900 50 50 50 (50,- Kč za hovor)
2. SMS zprávou se slovem POVODNĚ na číslo 999 111 (20,- Kč za jednu SMS)

Poděkování

Starosta obce děkuje všem občanům, kteří na výzvu zastupitelstva obce věnovali peněžní dary na pomoc obětem katastrofálních povodní. Na tento účel naši občané věnovali celkem 72.400,- Kč. Částka byla z rozpočtu obce navýšena na 100.000 Kč a po dohodě s Okresním krizovým štábem odeslána na účet Obecního úřadu v postižené obci Klec na našem okrese.

Současně patří dík i našim hasičům, kteří se aktivně zapojili do odčerpávání vody ze zatopených domů a na výzvu okresního štábu odčerpávali vodu právě i v obci Klec.

Místní organizace Českého rybářského svazu Strmilov Vás zve na tradiční taneční zábavu „POSLEDNÍ ZÁTAH“, který se uskuteční v sobotu 16. listopadu 2002 v Kulturním domě ve Strmilově. K tanci bude hrát oblíbená hudební skupina ŠPACÍR BAND z Dačic. Opět Vás čeká velice bohatá tombola se spoustou zajímavých cen. Naše rybářská kuchyně Vám kromě tradiční rybí polévky nabídne několik druhů rybích specialit. Můžete ochutnat i jiné zpracování kapra než klasický smažený řízek. Na Vaši návštěvu se těší členové rybářské organizace ve Strmilově.

Víte - nevíte?

Zívání

Zívání je vlastní všem obratlovcům, průměrné zívnutí trvá asi 6 sekund. Jedna z teorií tvrdí, že zíváním se mozek připravuje na změnu činnosti a dokládá to na příkladech olympijských atletů, kteří zívají před svými soutěžemi, studentů před zkouškami či parašutistů před seskokem. Jiná teorie říká, že zívající člověk se snaží dostat do mozku více kyslíku, další že se pomocí zívání zbavují hlasivky infekce. Z pozorování opic usuzují někteří vědci, že zívali již naši prapředci - zívání náčelníka tlupy pralidí, které posléze napodobili ostatní členové, signalizovalo tlupě, že je potřeba jít spát. Zívání snad souvisí s inteligencí - děti do 4 let obvykle nezívají, ani když vidí zívat někoho jiného.

Plíce

• V lidských plicích je 750 milionů trubiček a sklípků, rozložené vedle sebe by pokryly tenisový kurt
• Za celý život se člověk nadechne as 600 milionkrát
• Plíce váží 800 gramů
• Na jedno vdechnutí nadechujeme asi půl litru vzduchu (ale veslaři a běžci až 5-8 litrů)
• Novorozenec dýchá 60x za minutu, dospělý člověk 10-16x za minutu, starci 20x za minutu (pro srovnání - myš 200x za minutu, kůň 8x za minutu, plejtvák 1x za hodinu) - člověk v klidu spotřebuje asi 4-8 litrů vzduchu, při chůzi 10 l, při těžší práci 20 l, sportovci až 60 l za minutu
• V námi vydechovaném vzduchu je 21% kyslíku
• Za 24 hodin spotřebujeme 15 kg čistého kyslíku a vydýcháme 30 kg kysličníku uhličitého a vodní páry.
• Za jeden den vykonají plíce 14000-26000 dechů a projde jimi 7000-13000 litrů vzduchu

Zahrádecký spolek O.S. a Mikroregion Podjavořicko Vás srdečně zvou na DRAKIÁDU, v sobotu 26. října 2002

Ve středa 16. října od 18.00 jste zváni do kinosálu Beseda,kde proběhne Benefiční akademie ZŠ Strmilov.