Obsah
Celý projev starosty při zahájení oslav 750. výročí města
Vážení spoluobčané, milí hosté
Dovolte mi, abych vás všechny jménem zastupitelstva a rady obce Strmilov a také jménem svým přivítal na tomto dnešním slavnostním zahájení oslav 750. výročí vznikuStrmilova.
Nyní bych zde chtěl přivítat i naše milé oficiální hosty a to:
- senátora Milana Štěcha
- hejtmana Jihoč. kraje Jana Zahradníka
- starosty sousedních obcí
- zástupce partnerské Švýcarské obce Trubschachen včele s prezidentem obce Valtrem Guggisbergem
- zástupce Policie ČR a Hasičského záchranného sboru z J. Hradce
- majitele a šéfy firem se kterými spolupracujeme
- paní Marii Staňkovou
- pana Václava Krále a zástupce tisku, rozhlasu a televize
A teď bych vás chtěl seznámit nejen s nejstarší historií obce, s prvními zmínkami o Strmilovu, ale také s tím, jak se naše obec a život v ní rozvíjel dál až do dnešních dnů.
Strmilov s okolím patřil k pohraničnímu hvozdu, který v těchto místech dělil zemi českou od Moravy a dále na jihovýchodě od Rakouska. Hranice nebyly přesně vytýčeny, hraniční čára se táhla mezi lesy a vzhledem k šířce lesů byla značně neurčitá. Procházela někde mezi Strmilovem a Kardašovou Řečicí. Jižně od Strmilova vrch Markův kámen byl považován za konečný bod moravské hranice a počátek hranic rakouských.
Při zdejších stezkách byly zřizovány stráže, které se staly základem pozdějších osad a měst. I Strmilov děkuje za svůj vznik takovéto stráži, která byla usazena na mírném ostrohu při stezce vedoucí poblíž dnešního hřbitovního kostela sv. Ondřeje. K původní stráži přibývali další osadníci a začali obdělávat okolní půdu. Tak vznikla osada, ale její jméno se nezachovalo – možná už se jmenovala jako nynější Strmilov. Počet obyvatel se zvyšoval a tak se část osadníků oddělila a na sever od původní osady vznikla osada nová – Strmilov. Nové místo bylo vhodně zvoleno na soutoku Morávky / dnes Hamerský potok / a Kamenitého potoka. Původní osadu tvořila jen vnitřní část nynější obce a to Náměstí, Brana, část Studentské ulice, Černá a Dlouhá ulice a také část Podolí, Příhonu, Pivovarská a Hradecká ulice. Teprve později se obec rozšiřovala do všech stran.
Tolik uvádí někdejší kronikář Vilém Martínek Strmilovský.
A nyní už konkrétné k prvním zmínkám o Strmilovu:
Mnoho přesných zpráv o počátku obce nemáme. Nejstarší známá historie Strmilova je spjata s rodem Vítkovců. Roku 1185 po bitvě u Loděnic dostal Vítek z Prčic od panovníka jihovýchodní část Čech – součástí tohoto získaného území bylo i Strmilovsko.
Podle pověsti podělil praotec Vítek své syny při rozdělování rozlehlých jihočeských území takto:
Jindřichovi – nejstaršímu přidělil panství Hradec a znak zlaté růže na modrém poli,
Vilémovi – panství Landštejn a Třeboň se znakem modré růže na zlatém poli,
Vokovi – panství Krumlov a Rožmberk a znak červené růže na stříbrném poli,
Sezimovi – panství Ústí a znak černou růži.
Tolik praví pověst. Co však můžeme říci s jistotou je, že nejstarší syn Jindřich byl skutečně nositelem erbu zlaté růže v modrém poli – odtud i znak Strmilova.
Nejstarší písemná zpráva o Strmilovu pochází z roku 1255. Je to privilegium Jindřichova syna Vítka z Hradce, který žil v letech 1223 – 1259. Ve Vítkově privilegiu z 1. prosince roku 1255 stojí:
„Otec můj Jindřich, blahé paměti, domu, jakož i řádu bratrů německých panny Marie Jeruzalémské / v pozdější době je tento řád znám jako Řád německých rytířů / daroval patronátní právo k farnímu kostelu i s jeho užitky a pozemky a jiné majetky na různých feudálních místech přidal…
Výše řečení bratři, přihlížejíce k dobročinnosti otce mého vůči sobě, špitál pro nemocné u výše uvedeného farního kostela vybudovali a slíbili starati se v něm o nemocné pro věčnou spásu mojí, mých předků, jakož i dědiců. A k tomu účelu zbožná a úcty nejvyšší hodná matka má darovala ze svých území dvě osady, totižStrmilov a Děbolín.“
Tato první písemná zpráva je popsána jednak v r 1793 v díle od Schiechela, ale také v díle J. Emlera z roku 1892 Regesta diplomatica Bohemia et Moravia.
Původní zpráva je pravděpodobně z doby krátce po založení obce, protože je v ní Strmilov / Ztremils / nazýván „villa seu teritorium“ – což se dá volně přeložit jako „velký dům v obydleném místě“.
Další písemná zmínka o Strmilovu je z roku 1294 – také je popsáno v díle J. Emlera - tehdy byl již označen jako „villa Forensis“ – to je trhová ves. V místopisném slovníku A. Sedláčka je Strmilov označen jako městec v držení Oldřicha z Hradce a v roce 1385 je tam Strmilov nazýván městečkem – „cum oppido Stremilow“. Za městečko byl vyzdvižen Heřmanem z Hradce a současně získal i znak, který je však oficielně doložený až na pečetích kolem roku 1710. Na modrém štítě je zlatá pětilistá růže pánů z Hradce s červeným středem a se zelenými lístky. V držení pánů Hradeckých zůstával Strmilov až do jejich vymření. Po Hradeckých drželi jej Slavatové a při dělení pozůstalosti Slavatovské dostaly se Telč, Kunžak a Strmilov do držení roduLichtenštejnského.
Protože byla obec postavena na vysokém příkrém kopci, bývá název mylně pokládán za odvozené jméno se slova strmý. Název Strmilova byl však pravděpodobně odvozen od staročeského osobního jména Střemil. V latinských textech je Strmilov uváděn jmény Ztremils, Dremisl, Dremels, v německých Tremles, v českých Stremilov, Strymilov, aj.
Panstvím patřila naše obec z počátku do Čech, potom na Moravu a to se asi často střídalo. Církevně patřila zřejmě od počátku na Moravu. Strmilov je uváděn v telčském urbáři z roku 1655 –peněžní dávky byly odváděny do Telče, naturální do Jindřichova Hradce. Do roku 1751 byl Strmilov součástí Bechyňského kraje, po jeho rozdělení patřil do kraje Táborského.
V další části se už posuneme do 17. a 18. století – nazývaných též století válečná
Až do konce 17. století se dochovaly jen kusé zprávy a o nejstarší podobě Strmilova se lze jen domýšlet. Na sklonku 16. století táhla krajinou výprava spojených saských vojsk proti Turkům. V letech 1605 – 1646 zde řádil mor a ani útrapy třicetileté války se Strmilovu nevyhnuly. Koncem dvacátých let 17. století zde kvartýrovalo šest měsíců vojsko vedené Antonínem Brueci a způsobilo škody za 250 zlatých. Před krutostí vojáků utíkali lidé do okolních lesů – o této době vypráví i pověst. Roku 1639 přivedli strmilovští své ženy, děti a nemocné od Jindřichova Hradce, „nemohouce oni snášeti bědnost chat v lesích pod Javořicí“, aby je zachránili před vpádem švédského generála Banera.
Počet obyvatel se důsledkem nemocí a útrap snížil, někteří utekli na Moravu k Telči, tedy na panství téhož pána. Roku 1580 bylo ve Strmilově obydleno již 117 domů, ale v roce 1673 obdržel výběrčí kontribuci již jenom z 71 domů – odvádělo se po jednom zlatém z každého domu. Daně vybírané v Čechách sloužily z velké části na financování protitureckých válek. Na pomoc obležené Vídni byla roku 1684 svolaná zemská hotovost – Strmilov na ni měl platit 9 zlatých měsíčně.
Kraj trpěl i dále četnými válkami. Kromě běžných poddanských povinností museli poddaní živit vojáky, kteří se zde v době slezských válek roku 1754 usadili. Ani napoleonské války se Strmilovsku nevyhnuly. Z Moravy přes Telč a Strmilov přicházelo k Hradci francouzské vojsko, tlupy lupičů přepadávaly sedláky i obchodníky. Roku 1805 jelo přes Strmilov 200 francouzských husarů.
A nyní něco o vrchnosti té doby a jaká byla strmilovská práva a cechy.
V této době došlo i ke změně vrchnosti. Poslední Slavata, Karel Felix, odmítl opustit karmelitský řád a majetek Slavatů byl rozdělen mezi pět dědiček. Jindřichův Hradec získali Černínové, Telč, Studenou, Kunžak a Strmilov vlastnili Lichtensteinové. A od roku 1796 Podstadští, kteří přijali také jméno Liechtenstein, aby mohli případně dědit panství Telč. V jejich držení zůstal Strmilov do roku 1850.
K roku 1570 je ve Strmilově uváděn pivovar – roku 1669 se v něm uvařilo 74 sudů piva. Roku 1574 měl Strmilov tři mlýny a pilu, roku 1650 dvě olejny. V seznamu osedlých kolem roku 1610 se již objevují i dnes známá jména jako Fáček, Kazda, Krupička, Mouca, Češka, Mátl, Vondráček, Dlubal, Novotná, Kovář, Krafka, Fiala a další.
Lichtensteinové usilovali o omezení průtahu vojsk svým panstvím a podporovali rozvoj řemesel a obchodu. Potvrdili artikule strmilovskému cechu řezníků, pekařů a mlynářů. Ve Strmilově působil i krejčovský cech a od roku 1718 cech tkalcovský. Předtím patřili strmilovští tkalci pod cech hradecký. Strmilov měl právo sladu, várečné, právo mletí, dědictví a právo pořádat výroční trhy a pravidelné pondělní trhy s dobytkem a obilím.
Dále o požárech a vývoji podoby obce v 19. století
Větší škody než průchody vojsk však působily časté požáry. Jeden z nejničivějších postihl celou obec v září roku 1835. Tehdy vyhořelo 136 domů, kostel, škola, uhořeli tři lidé a byla téměř úplně zničena sklizená úroda.
Po tomto pustošivém požáru dostal střed obce novou podobu. Původní kostel stál na vyvýšenině na náměstí uprostřed hřbitova. Hřbitov byl před stavbou nového kostela zrušen a ostatky byly přeneseny na hřbitov ke kostelu sv. Ondřeje. Zde se pohřbívá od roku 1771. Kopec na náměstí byl srovnán, zem a ostatní materiál byl navezen na místo dnešního parčíku směrem k Podolí.
Samostatně se o kostelech a dalších nejstarších památkách obce zmíním později.
Nyní stručně k vývoji obce v 19. století:
- Roku 1846 byla ve Strmilově založena škola
- 1849 byl na upraveném náměstí dostavěn nový kostel sv. Jiljí
- 1859 začal sloužit kamenný most na Obcizně
- 1867 byl schváleny stanovy „Jednoty záložné v městě Strmilově
- 1876 byla zřízena četnická stanice
- 1878 zřídila městská rada na hlavní silnici v Hradecké a Studentské ulici čtyři svítilny
- 1879 byla upravena kašna na náměstí – současná podoba je ale až z roku 1935
A nyní už se dostávám ke století dvacátému, jehož větší či menší část si již každý z nás pamatuje.
Roku 1904 obec postavila nový pivovar, v roce 1932 se v něm ještě uvařilo 300 hl. piva, ale již v roce 1936 byl provoz pivovaru zastaven.
1910 byla založena tělovýchovná jednota Sokol
1914 slavnostní položení základního kamene k Husově kapli / evangelický kostel /
1919 – zahájena výroba punčoch ve Strmilově
1922 založena tělocvičná jednota Orel
1923 se na náměstí poprvé rozsvítily elektrické žárovky a Antonín Ratolístka pořídil elektrický pohon do pletárny. Elektřinu vyráběl pomocí naftového agregátu, díky němuž bylo později také osvětleno několik domů.
1925 bylo založeno elektrárenské družstvo a začalo se ve velké míře svítit elektrickým proudem z Mydlovar – v roce 1927 svítilo elektřinou 185 členů družstva
1935 byly zahájeny přípravy na 2. světovou válku, vzniklo Ředitelství opevňovacích prací, které řídilo výstavbu pevnostního systému
V roce 1937 vystřídal budování kulometných stanovišť nový typ pevnůstky, všeobecně známý pod názvem „řopík“, Po výstavbě prvního obranného postavení začalo v létě 1938 vznikat i druhé obranné postavení. Na našem okrese se s výstavbou začalo pozdě a nepodařilo se jej zcela dokončit. Na úseku č. 168 Strmilov stačili dělníci vybetonovat 24 řopíků. Po mnichovském diktátu byly práce zcela zastaveny a po 15. březnu 1939 padly veškeré pevnosti do rukou němců a přišlo i nařízení na jejich zničení. Některé stavby však odolaly, například pevnůstku u hřbitova Němci odstřelovali dvakrát, ale výsledek byl nevalný – zdi řopíků stojí dodnes.
Roku 1944a to 24. srpna se nad Jindřichohradeckem odehrálo jedno velké drama 2. světové války – jedna z největších leteckých bitev na území České republiky. Americké bombardéry, které se vracely z náletu byly napadeny německými stihačkami.Bitva trvala pouhých 6 minut, ale bylo sestřeleno šest amerických letounů a třicet německých stihaček. Nedaleko Vlčic u Strmilova se v plamenech zřítil americký stroj B-24 Liberátor –na padáku se zachránil pouze jeden člen posádky, devět letců zahynulo. Byli pohřbeni u kostela sv. Ondřeje v místě dnešní pamětní desky a v roce 1946 byly jejich ostatky převezeny do společného hrobu ve Francii. K památníku těchto objetí a také ke hrobu dvou ruských vojáku, padlých v poslední den války chodí každoročně ze Strmilova průvod – stejně tak to bylo i včera večer – kdy jsme vzpomněli i 60. výročí konce 2. světové války.
V letech 1944 – 45 bylo vybudováno fotbalové hřiště
1946 byl zřízen místní rozhlas – do té doby oznamoval zprávy bubeník
1947 – v bývalém pivovaře byly zřízeny garáže pro autobusy ČSAD
1951 – obyvatelé chudobince byli přestěhováni do domova důchodců, budova byla upravena na mateřskou školu a v roce 1952 byla předána MŠ k užívání
1954 dostalo náměstí parkovou úpravu – Strmilov v soutěži O nejhezčí obec získal jedno z předních míst a odměnu – televizor. Byla to jedna z prvních televizí v obci – a dodnes ji můžete vidět v kanceláři starosty obce
1969 – postavena komunikace k rekreačnímu středisku Komorník
1978 - byl zprovozněn vodojem – známá „koule“
1981 - postavena nová budova OÚ
1989 - postavena nová budova KD v blízkosti starého vyhořelého
1992 - postavena nová budova kina a ČOV
1994 – 5 – provedena kompletní plynofikace obce
1994 – provedena přístavba ZŠ / všechny třídy školy v jednom areálu /
1997 – provedena úprava domu č.p. 3 – bývalá obecná škola na bytový dům
1998 – dokončen obchvat Strmilova – to velmi ulehčilo životnímu prostředí / hluk, emise /, ale snížilo počet návštěvníků a nakupujících v obci
1999 -postavena nová víceúčelová sportovní hala
A ještě telegraficky několik akcí ze současného 21. století
2003 – vybudováno dětské hřiště za Jednotou a bezdrátový místní rozhlas do všech místních částí obce
2004 – vybudovány další stavby, venkovní úpravy, rampa a parkoviště u ZŠ
2004 – 5 - stavba DPS na místě zbouraného domu „Kondrysák“
2005 – vybudování ZTV / komunikace, chodníky, elektropřípojky, plyn, voda, kanalizace, veřejné osvětlení, zeleň / pro 21 stavebních parcel na RD
2005 – postavena nová čekárna u zastávky ČSAD v Popelínské ulici
Kostely, kaple a další nejstarší umělecké a stavební památky obce Strmilov
Tři nejstarší umělecké památky Strmilova jsou mimo obec, takže je málokdo viděl. Pozdně gotické sochy sv. Václava a sv. Vojtěcha, zachráněné při velkém požáru z hořícího kostela, jsou v muzeu v Jindřichově Hradci. Socha sv. Majdalény z roku 1510 – patrně jediná zachráněná část sousoší Kalvárie – je v galerii na Hluboké. Významnou památkou jsou patrně nejstarší Boží muka ze 16. století – při cestě do Malého Jeníkova, Boží muka u hřbitova s letopočtem 1712 a několik dalších již mladších. Najdeme u nás také dvě sochy jednoho z nejznámějších patronů země České – sv. Jana z Nepomuku – ta u mostu na Obcizně je z první poloviny 19. století a u mostu na Kunžak je z 2. poloviny 19. století.
Nejstarší stavební památkou nejen v obci, ale i v okolí je hřbitovní kostel sv. Ondřeje. Je to pozdně románská stavba s obdélnou lodí. V roce 1604 byla goticko-renezančně upravena a další oprava do dnešní podoby proběhla v roce 1711. Na klenbě jsou fresky, vytvořené kolem roku 1604, obraz sv. Ondřeje na hlavním oltáři od J. Steinhausera je z roku 1835.
Dominanta Strmilova, farní kostel sv. Jiljí, je připomínán již roku 1376, kdy spadal do olomoucké diecéze. Měl asi tutéž podobu jako nynější chrám. Na věži se kromě tří zvonů nacházela i zvonkohra na způsob loretánských zvonků. Po velkých požárech v letech 1824 a 1835, které zasáhly ničivě i chrám, byl v letech 1843 – 49 postaven Františkem Stárkem nový kostel v empírovém stylu. Chrám je trojlodní s presbytářem, kruchtou a vysokou hranolovou věží. Pseudorománské zařízení pochází z 2. poloviny 19. století. Z původního zařízení se zachovaly sochy sv. Terezie a sv. Bernarda – vytvořené po roku 1700, kamenná křtitelnice z r. 1725 a nejstarší je cínový svícen 35 cm vysoký z r. 1596. V 9O. letech 20. století byla opravena fasáda a střecha kostela a na věži byly instalovány nové hodiny řízené signálem z Mnichova s automatickým ovládáním zvonů – dar manželů Kaprálových. Na faře u kostela je umístěna stálá prodejní výstava knih.
Poblíž kostela v parku se nachází socha nejsvětější trojice, což je další zvláštnost Strmilova – má totiž na rubové straně vytesán reliéf Panny Marie, což je opravdu ojedinělé umělecké zpracování tohoto námětu. Byla vytvořena kolem roku 1700 a roku 1865 byla vyzdvižena na podstavec, který je zároveň vchodem do podzemních chodeb, které jsou dnes již z větší části nepřístupné, ale dříve měly vést pod všechny domy na náměstí a jako úniková chodba dokonce až do lesů mimo Strmilov.
Husova Betlémská kaple se začala stavět těsně před první světovou válkou a již 25. července 1915 došlo k posvěcení kostela. V roce 1933 byla postavenav sousedství i fara. Novodobou tradicí se zde stávají lednové ekumenické bohoslužby.
Další ani ne tak památkou ale spíš pozoruhodností jsou úzké spojovací uličky mezi domy. Jsou většinou veřejně průchodné, když některé nejsou ani 1 metr široké. Původně zřejmě sloužily k vymezení usedlostí, ale měly i význam obranný a bezpečnostní. Další kuriozitou je napodobenina hradu Karlštejn v parku pod náměstím postavená v roce 1937 Vojtěchem Vejvarem, kominíkem ve výslužbě.
Další částí mého projevu je malá vzpomínka na slavné a známé rodáky
Je to František Staněk, který se narodil 14.11.1867 ve Strmilově v domě č.p. 8, kde má také pamětní desku. Po studiích v Praze a ve Vídni se vrátil do Strmilova a byl zde v letech 1900 – 1906 starostou obce. Roku 1901 byl zvolen za agrární stranu poslancem zemského sněmu a r. 1907 členem říšské rady. V období 1. světové války došlo k aktivizaci české politiky a František Staněk se stal předsedou vytvořeného Českého svazu ve Vídni. V květnu 1917 přečetl Staněk v říšské radě prohlášení Českého svazu, v němž požaduje vytvoření demokratického československého státu. 13. dubna 1918 promluvil Staněk na národní manifestaci v Obecním domě v Praze a 2. října 1918 v odvážném projevu na říšské radě odsoudil nesmyslnost války a požadoval vytvoření čs. státu. Koncem října 1918 se zúčastnil setkání českých domácích a zahraničních politiků v Ženevě. Po vzniku čs. republiky se stal členem první čs. vlády a v letech 1932 – 1935 byl předsedou poslanecké sněmovny.
Kromě pamětní desky na rodném domě byla Františku Staňkovi v roce 2000 odhalena na náměstí i jeho busta.
Dalším velmi významným rodákem a občanem Strmilova byl kronikář a spisovatel Vilém Martínek Strmilovský. Narodil se 17. května 1879 ve Strmilově a zde také kromě kratšího pobytu v Ostravě prožil celý život. Od mládí byl aktivním členem kulturních spolků, psal o politickém a kulturním dění do časopisů Pražský deník, Jihočeský deník, Jihlavské listy, Zájmy Českomoravské vysočiny aj. Vedl obecní kroniku, neúnavně bádal v archívech a výsledky své práce zveřejňoval v časopisech. Vydával i obsáhlejší studie a nějaký čas i sám vydával Vlastivědu Jindřichohradecka a v ní i Dějiny Strmilovska. V roce 1940 znovu vydal i Strmilovské pohádky a pověsti.
Zemřel 26. srpna 1944 a je pochován na evangelickém hřbitově ve Strmilově. Při příležitosti 120. výročí narození a 55. výročí Martínkova úmrtí byla u jeho hrobu slavnostně odhalena pamětní deska.
Jako dalšího významného rodáka bych chtěl uvést A.J. Alexe – vlastním jménem Adolfa Jelínka, grafika a spisovatele, který se narodil ve Strmilově 25. dubna 1890. Tématem jeho výtvarných děl byla příroda, později se věnoval také technickým stavbám a architektuře. Alex se věnoval také knižním ilustracím, z nichž nejznámější je doprovod Puškinova Eugena Oněgina, či lepty k baladám Vrchlického a Nerudy. Napsal i několik většinou autobiografický románů a povídek jako Černošedé oči, Osudové rozcestí, či Pramen života a smrti.
Z dalších významných osobností obce si zaslouží pozornost i prvorepublikový pokrokový podnikatel Antonín Ratolístka, strmilovský kronikář Stanislav Piskáček, akademický malíř Václav Štětka, štědrý mecenáš Aleš Kaprál, vynálezce a zlepšovatel František Paulát. Z těch, na které si ještě většina z nás vzpomíná je to podnikatel Ferdinand Kubák a majitel zámku v České Olešné Ing. Ludvík Brdlík – oba nejen velicí odborníci a dobří podnikatelé, ale hlavně mimořádně ochotní, pracovití a dobrosrdeční lidé. Z dosud žijícíchbych jako významného chtěl jmenovat alespoň Antonína Poslaneckého, dodnes výborného sklenáře a hlavně brusiče skla a desek ale také aktivního člověka v mnoha dalších činnostech a Mojmíra Pauláta, zlepšovatele, vynálezce a muzikanta.
Jistě mnohý z vás namítne, že jsem na další významné osobnosti Strmilova zapomněl, ale tady nešlo o nějaký přesný výčet osobností, ale o připomenutí, že i ve Strmilově žili a žijí významní a schopní lidé.
V poslední části mého povídáníbych se ještě zmínilo Strmilovu současném.
Naše obec, která se nachází na jižním okraji Českomoravské vrchoviny v nadmořské výšce 558 m se také nazývá Bránou do České Kanady.
V obci je obecní úřad s matrikou. V současnosti má Strmilov rozlohu 3.058 ha a 1.428 obyvatel s průměrným věkem 40 let, ale to je i včetně místních částí, kterými jsouČeská Olešná s pěkným zámkem a zříceninou hradu Tumaperk, Palupín s kostelíkem, který je vidět i z velké dálky, Malý Jeníkov a Leština,v blízkosti rekreačního rybníka Komorník, kolem kterého je několik set soukromých i firemních chat a také dva autokempy.
V obci je celkem 685 domů – z toho 431 trvale obydlených a v nich je celkem 808 bytů, z toho 525 trvale obydlených.
Obec je součástí Mikroregionu Podjavořicko, Euroregionu Jihočeská Silva Nortica, je členem Svazu měst a obcí ČR a také SMO Jihočeského kraje. Obcí prochází i velmi dobře značená cyklotrasa č. 1113 Telč – Jindřichův Hradec a další cyklotrasy se právě budují a značí.
Ve Strmilově pracuje 18 dobrovolných zájmových spolků – některé pracují velmi dobře, některé hůře a je potěšitelné, že 7 těchto spolků pracuje i s dětmi.
Celkem je v těchto 18ti spolcích organizováno 768 členů a z toho je 168 dětí a 600 dospělých.
V obci je plně organizovaná ZŠ, kterou navštěvuje celkem asi 180 dětí ze Strmilova i z okolí a MŠ, kde je 50 dětí. U školy je kromě původní zrekonstruované tělocvičny i nová víceúčelová sportovní hala s posilovnou a zázemím, máme v obci velký atypický několikapodlažní kulturní dům s kapacitou až 500 lidí a Kino, které však už dnes neslouží původnímu účelu, ale uskutečňují se zde různé kulturní a společenské akce. Občanům slouží také profesionální Knihovna Viléma Martínka s velmi využívaným veřejným internetem.
V obci Strmilov vykonává svoji činnost několik středních a menších průmyslových a zemědělských firem, řemeslníků a obchodníků – podle statistických údajů je v obci registrováno 272 podnikatelských subjektů – z nichž samozřejmě všichni činnost nevykonávají. Přesto ale značná část obyvatel obce za prací dojíždí do okolních měst a obcí a nezaměstnanost se v obci pohybuje mezi 7 a 8 %.
Přestože je u všech takovýchto a menších obcí trvalý problém s úbytkem obyvatel, ve Strmilově se za rok 2004 poprvé po mnoha letech počet obyvatel mírně zvýšil. Vedení obce se snaží dělat vše pro to, aby se u nás občanům líbilo, aby zde mladí, ale i ti starší chtěli a mohli zůstat a proto právě dokončujeme výstavbu Domu s pečovatelskou službou za více než 16 mil. korun a také kompletní přípravu území pro stavbu 21 rodinných domků za více než 10 milionů.
K propagaci obce Strmilov, ale hlavně ke zvýšení pocitu hrdosti na svoji obec jistě přispěje i nedávné přidělení praporu obce předsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. K historickému znaku obce tak přibyl další významný symbol.
Na závěr mého vystoupení bych vás všechny chtěl seznámit s dalším průběhem oslav 750. výročí obce a na tyto oslavy vás co nejsrdečněji pozvat.
Hned po tomto slavnostním zahájení oslav pokračují akce zde na náměstí i v dalších částech obce:
- v předsálí kinosálu a kulturního domu je soustředěná výstavka organizací, firem i jednotlivců s možnou prohlídkou kina a kulturního domu
- na OÚ v obřadní místnosti, v knihovně i na chodbách je výstava historických dokumentů o obci a dalších zajímavostí
- na náměstí budou probíhat ukázky historických řemesel s prodejem, doplněné divadlem pro děti a živou hudbou
- po celé obci budou probíhat ukázky historického šermu
- na náměstí u kašny budou ukázky hasičských útoků a techniky
- v Hotelu na náměstí si můžete s odborníky vyzkoušet hru „cvrček“
- na parkovišti před kulturním domem proběhne cyklistická olympiáda
- ČSZ bude mít zde na náměstí prodejní stánek s živou hudbou
- v Šachovém klubu na náměstí vedle OÚ si můžete vyzkoušet své šachové dovednosti
- ve Švehlově mlýně bude otevřeno Malé muzeum minulosti
- od 10 hodin můžete vidět ukázky kynologické činnosti na kynologickém cvičišti u Bořetínské silnice
- od 12,30 začne na fotbalovém hřišti turnaj s účastí mužstva osobností z Prahy
- od 14 hodin si můžete prohlédnout ale i zakoupit knihy na výstavce na faře na náměstí
- budou probíhat dny otevřených dveří v ZŠ, MŠ, v klubovně Skautů za školou, v Knihovně Viléma Martínka na OÚ a v Pražírně kávy Zdeňka Kubáka
- od 20 hodin si můžete v kulturním domě zatančit, zazpívat si a pobavit se na taneční zábavě s tanečním orchestrem AKORD Strmilov
Zítra v neděli pokračuje program takovou slavnostnější částí a to je:
- od 9,30 do 12 hodin bude na náměstí vyhrávat promenádní dechový orchestr JUNIOR z Prahy
- budou pokračovat akce v Šachovém klubu, v Malém muzeu minulosti ve Švehlově mlýně, i výstava na OÚ
- od 13 hod. se uskuteční v evangelickém kostele výstava o J.A.Komenském
- a od 15 hodin proběhne zde na náměstí slavnostní vysvěcení nového praporu obce a to Generálním vikářem z Českobudějovického biskupství za účasti našeho katolického a evangelického faráře a našeho pěveckého sboru
Při této příležitosti bych zde ještě chtěl ze srdce poděkovat sponzorům, bez jejichž finančních příspěvků bychom nemohli uspořádat takovéto oslavy a to jak těm, kteří jsou uvedeni na programech, tak i dalším kteří přispěli až po vytištění programu a novin. Dále bych chtěl moc poděkovat i všem organizacím, firmám a jednotlivcům, kteří se na přípravě a zabezpečení oslav přímo aktivně podíleli.
Úplně na závěr bych vám všem chtěl popřát příjemné a krásné zážitky při oslavách 750 let obce Strmilov a nám obyvatelům a návštěvníkům Strmilova přeji úspěšné a kvalitně prožité a strávené roky v této krásné obci.
Děkuji za pozornost a předávám slovo zástupcům oficiálních hostů naší slavnosti.