 |
 |
Září 2012 |  |
 |
| Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
| 27 | 28 | 29 | 30 | 31 | 1 | 2 |
| 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 |
| 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 |
| 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 |
| 24 | 25 | 26 | 27 | 28 | 29 | 30 |
.
Historie - 13. - 19. století
"Jako byly temné a neproniknutelné bývalé hvozdy v naší krajině, tak zacloněná a temná jest její dějinná minulost."
"Strmilov s okolím patřil k pohraničnímu hvozdu, který v těchto místech dělil zemi českou od Moravy a dále na jihovýchod od Rakouska. Hranice nebyly přesně vytýčeny. Hraniční čára se táhla prostředkem mezi lesy a vzhledem k šířce lesů byla značně neurčitá. Procházela mezi Strmilovem a Kardašovou Řečicí. Jižně od Strmilova je vrch Markstein (Markův kámen), který je pokládán za konečný bod moravské hranice a počátek rakouských hranic.
Při stezkách byly zřizovány stráže, které se staly základem pozdějších osad a měst. I Strmilov děkuje za svůj vznik podobné stráži, která byla usazena na mírném ostrohu při stezce vedoucí poblíž kostela sv. Ondřeje (dnes hřbitovní kostel). K původní strmilovské stráži přibyli další osadníci a začali obdělávat půdu. Tak vznikla původní osada u sv. Ondřeje. Její jméno se nezachovalo, snad se jmenovala jako nynější Strmilov. Počet obyvatel se zvyšoval a na sever od původní osady vznikla osada nová, Strmilov. Nové místo bylo vhodně voleno na soutoku Morávky (dnes Hamerský potok) a Kamenitého potoka. Původní osadu tvořila jen vnitřní část města: Náměstí, Brana, část Studenské ulice, Černá ulice a Dlouhá ulice. Také i část Podolí, Příhonu, Pivovarská a Hradecká ulice. Později se město rozšířilo do všech stran."
Tolik uvádí ve svých domněnkách někdejší kronikář Vilém Martínek Strmilovský.
|
Panorama
|
Kolorované panorama
|
Počátky Strmilova
Mnoho přesných zpráv o počátku města nemáme. Nejstarší písemná zpráva o Strmilově pochází z roku 1255 a je pravděpodobně z doby krátce po jeho založení, protože je v ní Strmilov (Stremils) nazýván villa seu territorium. Před rokem 1255 darovala manželka Jindřicha z Hradce celý újezd řádu německých rytířů, ale preceptor Ludvík dar vrátil a páni z Hradce osazení dokončili. Další zmínka o Strmilově je z r. 1294, tehdy byl označen jako villa Forensis tj. již jako trhová ves. Protože byl postaven na vysokém příkrém kopci, bývá název mylně pokládán za odvozené jméno ze slova strmý. Název Strmilova byl však pravděpodobně odvozen od staročeského osobního jména Střemil. V latinských textech je Strmilov uváděn jmény Ztremils, Dremisl, Dremels, v německých Tremles, v českých Stremilov, Strymilov, Stirchmilov aj.
V roce 1385 je nazýván městečkem - cum oppido Stremilow. Za městečko byl vyzdvižen Heřmanem z Hradce a současně získal znak, který je však doložený až na pečetích z poč. 18.st. Na modrém štítě je zlatá pětilistá růže pánů z Hradce s červeným středem a se zelenými lístky. Strmilov byl tedy ve vlastnictví pánů z Hradce, ale dodnes není vyjasněna otázka, zda Strmilov zpočátku patřil do Čech nebo na Moravu. Roku 1354, kdy se dělil majetek Oldřicha z Hradce, připadl Strmilov k telečskému panství Zachariáše z Hradce, tedy na Moravu. Církevně patřil zřejmě od počátku na Moravu. Strmilov je uváděn v telečském urbáři z r. 1655 - peněžní dávky byly odváděny do Telče, naturální do Jindřichova Hradce. Do r. 1751 byl Strmilov součástí Bechyňského kraje, po jeho rozdělení byl v kraji Táborském.
|
Náměstí
|
Pozdrav
|
Válečné 17. století
Do konce 17. století se dochovaly jen kusé zprávy, a lze se o nejstarší podobě Strmilova jen domýšlet. Na sklonku 16. století táhla krajinou výprava spojených saských vojsk proti Turkům. V letech 1605 - 1646 zde řádil mor. Ani útrapy třicetileté války se Strmilovu nevyhnuly. Koncem dvacátých let zde kvartýrovalo šest měsíců vojsko vedené Antoniem Brucci a způsobilo škody za 250 zlatých. Před krutostí vojáků utíkali lidé do lesů. O této době vypráví pověst.
R. 1639 přivedli Strmilovští své děti, ženy a nemocné do J. Hradce, nemohouce oni snášeti bědnost chat v lesích na Javořici, aby se zachránili před vpádem švédského generála Banera.
Počet obyvatel se důsledkem nemocí a útrap snížil, někteří utekli na Moravu, k Telči, tedy na panství téhož pána. R. 1580 žilo ve Strmilově 117 osedlých, ale v následujícím roce obdržel výběrčí kontribuci jenom z 66 domů, z každého domu měl být odevzdán jeden zlatý. R. 1673 zde bylo 71 domů.
Daně vybrané v Čechách sloužily z velké části na financování protitureckých válek. Na pomoc obležené Vídni byla r. 1684 svolaná zemská hotovost. Strmilov na ni měl platit měsíčně 9 zl. Zatímco hradecká hotovost bojovala proti Turkům pod Vídní, táhly přes Hradecko k Vídni a zpět vojenské pluky, saské vojsko v Hradci odpočívalo a počínalo si velmi hrubě. Město zcela vyjedli. Poddaní museli odevzdávat obilí na chleba a peníze. Ožebračené poddané stihla navíc neúroda a důsledkem toho hladomor. Lidé prý jedli trávu, kupovali si ve mlýně prach a otruby.
|
Silnice na Č. Olešnou
|
Pohled od Hejtmanu
|
Vrchnost
V této době došlo i ke změně vrchnosti. Poslední Slavata, Karel Felix, odmítl opustit karmelitský řád a majetek Slavatů byl rozdělen mezi pět dědiček. Jindřichův Hradec získali Černínové, Telč, Studenou a Kunžak se Strmilovem vlastnili Lichtensteinové, od r. 1796 Podstatští, kteří přijali jméno Lichtenstein, aby mohli případně dědit panství Telč a Kunžak. V jejich držení zůstal Strmilov jako součást panství Kunžak do r. 1850.
Strmilovská práva a cechy
Lichtensteinové usilovali o omezení průtahu vojska svým panstvím, podporovali rozvoj řemesel a obchodu. Potvrdili artikule strmilovskému cechu řezníků, pekařů a mlynářů, ve Strmilově působil i krejčovský cech a od r. 1718 cech tkalcovský. Předtím patřili strmilovští tkalci k cechu hradeckému. Strmilov měl právo sladu, várečné, mletí, dědictví a právo pořádat výroční trhy a pravidelné pondělní trhy na dobytek a obilí.
V seznamu osedlých z poč. 17. století se objevují jména jako Fáček, Kazda, Krupička, Mouca, Češka, Mátl, Vondráček, Dlubal, Novotná, Kovář, Krafka, Fiala a další.
K roku 1570 je uváděn pivovar. Roku 1669 se ve Strmilově uvařilo 74 sudů piva. Místo původního pivovaru dnes připomíná jen jméno ulice - Pivovarská. Roku 1574 měl Strmilov tři mlýny a pilu, roku 1650 dvě olejny.
Kraj trpěl i dále četnými válkami. Kromě běžných poddanských povinností museli poddaní živit vojáky, kteří se zde r. 1745 ( v době slezských válek) usadili. Ani napoleonské války se Strmilovsku nevyhnuly. Z Moravy přes Telč a Strmilov přicházelo k Hradci francouzské vojsko, tlupy lupičů přepadávaly sedláky a obchodníky. R. 1805 jelo přes Strmilov 200 francouzských husarů.
|
Náměstí
|
Shromáždění
|
Požáry a vývoj podoby města
Větší škody než průchody vojsk působily časté požáry. Jeden z nejničivějších postihl celé město v září roku 1835. Tehdy vyhořelo 136 domů, kostel, škola, uhořeli tři lidé, byla zničena sklizená úroda. Po tomto pustošivém požáru dostal střed města novou podobu. Starý kostel stál na vyvýšenině uprostřed hřbitova. Ten byl před stavbou nového kostela zrušen a ostatky pohřbených byly přeneseny na hřbitov ke kostelu sv. Ondřeje. (Zde se pohřbívá od r. 1771) Kopec na náměstí byl srovnán, země a ostatní materiál byl navezen na místo dnešního parčíku směrem k Podolí. Na zahradách za domy na severní straně náměstí vyrostly nové domy - Nová ulice. Domy v Dlouhé ulici jsou z 1. poloviny 19. století a mívaly kdysi zdobené štíty. Majitelé domů měli nařízeno použít jako krytinu pálené tašky, ale někteří ještě použili levnější došky.
Roku 1865 byla na zděný podstavec vyzdvižena socha sv. Trojice. Místo rybníčku, v němž se napájel dobytek a plavaly husy a kachny, byla r. 1879 upravena kašna, ale její současná podoba je až z r. 1935. Voda se přiváděla od Palupína z rybníka Dymáčku a od r. 1936 z výše položených studní. Parkovou úpravu dostalo náměstí v r. 1954. (Tehdy Strmilov získal v soutěži O nejlepší obec jedno z předních míst a odměnu - televizor. Byla to jedna z prvních televizí ve městě.)
Schody kolem staré školy nechal prý z vděčnosti postavit velitel pruské posádky, protože mu místní lékař a tehdejší starosta obce Kittel vyléčil bércové vředy. Ať už schody postavil kdokoliv, slouží dodnes, i když budova, v níž se učilo od r. 1846, byla přestavěna na byty.
Roku 1878 zřídila městská rada na hlavní silnici Hradecké a Studenské čtyři svítilny, a tak dle kronikáře obtížná chůze po špatné dlažbě byla tím alespoň v těchto ulicích poněkud ulehčena. R. 1923 se na náměstí poprvé rozsvítily žárovky. Výbojkové osvětlení bylo instalováno v r. 1964. Roku 1859 začal sloužit kamenný most na Obcizně.
Roku 1876 byla zřízena četnická stanice.
10. listopadu 1867 byly schváleny stanovy Jednoty záložné v městě Strmilově. Jako její nástupce začala v roce 1897 ve Strmilově působit záložna.
RSS: 
,